Jasná letní noc

Byla jasná letní noc. Luna stála vysoko na obloze a hvězdy zářily a tvořily na ni své vlastní obrazce. Les šuměl. Vše jako by zapadalo do jednoho velkého uměleckého díla, jenž nás obklopovalo. Vše jako by naznačovalo, že právě dnes se to mělo stát. Dnes jsme se poprvé milovali. Jsme na cestě spolu sice již dlouho a známe se ještě mnohem déle, ale vždycky jsme k sobě cítili vzájemnou úctu a náklonnost spíše sourozeneckou než cokoli jiného. A dnes...přistihl jsem ji neúmyslně jak vylézá nahá z jezírka. Stál jsem mezi ní a jejími šaty. Oba jsme zrudli. Pak se její obličej přiblížil k mému. Začali jsme se líbat. Oblečení opouštělo i mé tělo a potom jsme leželi nazí v trávě. Naše těla i duše byly jedno... Teď tu leží vedle mě schoulená do klubíčka. Chtěl bych ji probudit a zašeptat: "Miluji Tě!" Ona by otevřela oči a odvětila: "Já vím. I já Tě miluji." a zase by nasadila ten svůj krásný úsměv.

                Vstal jsem a podíval se na ni, má menší štíhlou postavu, nádherné medové vlasy, jenž se jemně vlní jako tráva hlazená větrem a lemují její nádherný obličej s malým pihovatým nosíkem a s nekonečně hlubokýma a modrýma očima. Nosí dlouhé zelené šaty sepnuté opaskem na němž se houpají váčky s různým kořením. Jedinou ozdobou, kterou nosí, je jednoduchá čelenka. Vše to tvoří nenápadný a neodolatelný obraz, do kterého jsem se zamiloval. Ale nejen do něj i do té krásné duše, jenž cítí s každým utrpením a bojuje proti každému bezpráví.

                Byl úplněk. Staleté stromy se jemně kývaly v písni, která byla starší než dokáži vůbec pomyslet. Jejich větve kryly před případným deštěm a zároveň dávaly možnost zahlédnout tu mystickou nádheru noční oblohy.  Noc jako stvořená k zázrakům. A jeden zázrak se dnes stal. Dnes jsme se poprvé milovali. Znali jsme se již jako děti, ale on tehdy odjel na převýchovu ke svému strýci a já jej potom dlouho neviděla a vlastně na něj i zapomněla. Pak když se vrátil, opouštěla jsem zrovna vesnici a on se nabídl, že mě kus doprovodí. Chtěla jsem odjed někam, kde bych mohla být užitečná, kde bych mohla pomáhat těm,co to potřebují a někam kde budu moci svobodně dýchat. Myslím, že jsem tehdy i tak trochu utíkala před sňatkem, do kterého mě nutili rodiče. Myslím, že ani jemu se nezamlouvala vyhlídka, že bude rolníkem. A od té doby jsme spolu. Ani nás však nenapadlo se do sebe zamilovat, byli jsme spíš jako bratr a sestra.

                A dnes...když jsem vystupovala po koupeli z jezírka, najednou vystoupil z křoví a stál přede mnou. Okamžitě jsem zrudla. Ještě nikdo mě krom mé matky neviděl nahou a najednou tady stál On. Myslím, že to udělal schválně, ikdyž on to samozřejmě nepřizná. Najednou jsem dostala hroznou chuť jej políbit. Už mi nepřišel jako bratr. Začali jsme ho pomalu svlékat. Stále jsme se líbali. Naklonil se k mému uchu a jemně zašeptal:"Miluji Tě." Ta dvě slova mi podlomila nohy. Leželi jsme na zemi a oddávali se jeden druhému. Patřili jsme si navzájem, zcela...Teď tu stojí nade mnou a pozoruje mě. Líbí se mi, když si mě prohlíží, ikdyž mám někdy pocit, že tomu jeho pohledu  zelených magických očí nic neunikne. Normálně by mi to vadilo,ale u něj je mi to dokonce příjemné. Má vyšší štíhlou postavu a hnědé vlasy, ale to není to, co mě na něm přitahuje. To nejkrásnější je jeho duše básníka a rytíře, trochu naivní, připravená bojovat vždy proti bezpráví a ochotná pomoci v nouzi.

                Byla jasná noc. Měsíc byl v úplňku. Prostě ta nejhorší kombinace, jaká mohla nastat. Přede dvěma dny jsem narazil na jejich stopu. Byla den stará a dobře čitelná, asi je ani nenapadlo, že by je mohl někdo sledovat. Popravdě řečeno ani já nevím proč si na takhle lehkej úkol vybrali zrovna mě. Řekli, zab je a neptej se a vzhledem k tomu kolik mi zaplatili, jsem se rozhodl je poslechnout.

                Dnes k večeru se mi podařilo je konečně zahlédnout. Připlížil jsem se blíž a zastihl jsem je zrovna ve chvíli, kdy ona vylézala z jezera. Musím uznat, že to je docela kus. Potom se začali líbat a pak se tam před mýma očima začali milovat. Teď byla příležitost je zabít. Normálně bych neváhal, ale bylo to příliš snadné. Rozhodl jsem se, že se alespoň trochu pobavím a pak si s nimi trochu pohraji. Teď tu ležím mezi stromy a pozoruji je, jak si spokojeně leží zaklesnuti do sebe a netuší, že je toto jejich poslední noc. Netuší, že je jim na stopě Vlk, bestie která nezná slitování a vždy svou oběť dostane. Vyzkouším jejich pozornost...

                Byla jasná noc. Úplněk. Noc tajemných bytostí, které v tu dobu násobili svoji moc. Noc démonů. Ale byl tu jeden u kterého to platilo naopak. Nejhorší démon, který se mohl ukrývat v jakémkoli těle. A dnes měl být snad konečně zabit a sprovozen ze světa jednou provždy. Nemohl se prostě v tomto stavu ubránit  nejlepšímu z lovců. Já jsem jediný, kdo ví o jeho existenci a je moji povinností jej zastavit. A právě proto jsem najal Vlka. Dal jsem mu amulet, díky kterému mohu vidět jeho očima. Bylo rozkošné sledovat, jak si bere to lidské mládě, které tak věří v lásku. A netuší, že vlastně miluje démona, který tak jen vysává energii.

                Stál jsem tam nad ní a najednou jsem zaslechl cosi, co nezapadalo do té symfonie zvuků, jenž naplňovaly okolní krajinu. Najednou všechno utichlo.Ve vzduchu bylo cítit podivné napětí. Jemně jsem se dotkl jejího ramene. "Já vím,"zašeptala. Vzal jsem do ruky svůj luk a před sebe do země jsem zabodl tři šípy. S jedním zasazeným v tětivě jsem čekal. Nina vzala do ruky svoji hůl a obráceni k sobě zády jsme čekali. Stáli jsme tam celou věčnost a stále se nic nedělo, ale já jsem věděl, že tam někde je, že se jen snaží nás ukolébat. Ovšem nemohl čekat do nekonečna, úsvit se blížil. Nad hlavou nám přelétla sova. Měsíc zakryl mrak. Z lesa vylétl obrovský černý vlk. Než se dostal do půli cesty k nám, měl v sobě již tři šípy, ale vypadalo to, že ho to vůbec nezpomalilo.Tasil jsem meč. Pak se pode mnou země zachvěla a já upadl...