Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se(Lovestory) Hra o cédéčko
Autor
VypsanaFixa
O 40 minut později : Je blbý, že to vypnul. Jdu se zeptat, co to bylo.
A za 4 dny : „Ahoj“
„Čau“
„No, ahoj, no“
„No dyť říkám ahoj!“
„Hm, každopádně ti jdu vrátit to cédo. Mám ho vypálený. A je to fakt dobrý, ty jo.“
„No, tak jo.“ Vzal mi to CD z ruky a zavřel mi dveře před nosem.
„Debil!“ Odešla jsem.
Co taky dělat před zavřenýma dveřma, že jo.
Týden potom : „Už to vypni, ty kačeno! Ještě jednou uslyšim tuhle hrůzu, tak ti to cédéčko zlomím! Dyť ani nevíš, co je to pořádná muzika, jinak bys to nemohla poslouchat!“
Ségra je kráva. Hlavně, že ona ví, co je to pořádná muzika. Vyndám CD z přehrávače.
„Au!“ pustím ho na zem, kde vypálí díru.
Hoří koberec. Hoří záclony. Hoří knihy. A hoří i ten kluk ze shora. Ne! Ten hasí! Has, hošíčku, has, ať mám mokry vlas. On je fakt hezkej. Hm. Že jsem si toho nevšimla dřív.
To bude můj rytíř na bílým koni. Asi mu omdlím do náručí. Udělala jsem to.
„Co děláš?! Jsi blbá?! Okamžitě vstaň a přestaň se po mně válet! Si jako myslíš, že jseš s těma ohořeljema vlasama bůhví jak neodolatelná?! A jako bys nevěděla, spálíš vlasy, tak to smrdí?!
A ty nemáš ani řasy, ani vobočí a asi ani kus vlasů, protože jestli si tenhle účes měla vždycky, tak teda ještě, že jsem si tě nikdy neprohlížel! Uhni! Potřebuju se nadechnout.“
2 dny na to : Nenávidím ho! Jdu se mu pomstít!
Zvoním. Zvoním dlouho. Zvoním ještě dýl, když přijde po schodech nahoru.
„Zvoníš dlouho? Nikdo nejni doma.“
„Kdepak. Sotva jsem se dotkla zvonku.“ Zčervenala jsem. „Prosím tě, puč mi to cédo.“
„Ježíš! Dyť ho máš vypálený, ne?!“
„Jo, to jo. Jenom na chvilku. Potřebuju se na něco mrknout.“ Je tak sladkej a milej. Ale já ho vlastně nenávidím. Škoda.
„Tak mmnt.“
A za 15 minut : „Na!“ Vrazí mi ho do ruky.
Beru si ho, lámu ho, hážu na zem a prchám. Ani nevím, co to na to on. Sice na za mnou něco volá, ale hrozně se to rozlejhá. Nerozumím ani slovo.
Hned mám lepší náladu.
O 10 minut později : Někdo zvoní. Jdu otevřít. Za dveřma stojí ten kluk ze shora. Co ten tady chce? Chmhmhm mrkev v zimě, sáňky v létě. Má nepříčetnej pohled, krvavý oči a kudlu v ruce. „Já tě zabiju!“
„Tak fajn. Dělej jak myslíš.“ Začala jsem se smát.
Ale on mě fakt zabil (Wow! To jsem nečekala). Úplně natvrdo a úplně celou.