Tvář

Mrtví jsou andělé,

chladné jsou jejich stíny.

Krvavé postele,

zarudlé baldachýny.

Zsinala obloha,

zrcadlo odlesku tvojí tváře.

Jen ona ví co já,

co ale viděla, již neodpáře.

Madona na oltáři,

na boku leží, oči v sloup.

Osude, sprostý lháři,

jak jsem si mohl nevšimnout.

Má drahá nebesa

proč dneska vítr tolik pláče ?

Komínem prolétá,

Kvílí jak raněné ptáče.

Jak ptáče z mramoru

ve kterém křičí tisíc vran.

Dolu a nahoru,

pláče pro tebe, bez zábran.