Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Malá víla

07. 04. 2003
7
0
1210

Malá víla

 

 Tento příběh pochází z rozlehlých plání a vysokých hor Japonska. V Japonsku žijí různá mystycká stvoření a jedním z nich je i víla. Víly jsou zvláštní bytosti. Rodí se z krásných snů a myšlenek. Když se taková víla narodí, vypadá jako normální dítě. Pak roste až do 20 let, kdy je z ní pěkná dívka. A od té doby, čím víc stárne, tím je krásnější. Víly se dožívají 500 let. Někdy i víc. Umírají buď přirozeně, nebo když jim někdo strašně moc ublíží, a nebo když se objeví venku za dne. Když taková víla umře, je všude kolem cítit vůně sakury.

U jednoho rýžového pole v údolí bylo jezero, kde žily víly. Každou noc vycházely ven a tancovaly na poli a hladily klasy, aby byly zdravé a silné. Mezi nimi žila Rinoa, moc zvědavá víla. Zajímalo jí, co se děje, když jdou spát a lidé vstávají. Co je po noci. Když se na to ptala nejstarší a nejkrásnější víly, řekla jí, že v tu dobu vychází slunce. Které ale žádná z nich nikdy nespatří, protože by je spálilo a zemřely by. Rinoa se ale i přesto vypravila jednou v noci, když už všechny víly spaly, ven z jezera. Ještě nikdy nebyla venku sama. Měsíc se odrážel od klidné hladiny a všude bylo ticho. Procházela se po břehu a pak polem. Hladila klasy a koukala na hvězdy. Potkala starou žábu a ta jí povídala : ,,Radši se schovej, už bude svítat." Rinoa si vzpoměla, jak jednou, už hodně dávno, slyšela dva tuláky, co šli večer kolem jezera, bavit se o východu slunce a jak se na něj těší a s klidným hlasem žábě odpověděla : ,,Já vím." Šla stále dál po velkém poli a noční vítr ji příjemně chladil a hrál si s jejími šaty a vlasy. Najednou si všimla, že jedna půlka oblohy je posetá hvězdami a druhá se začíná barvit do červena. Na chvíli zapochybovala, jestli se rozhodla správně. Po obloze se rozlila červeň přecházející ve žlutou. Byla to nádhera. Ucítila chladný raní vzduch. Vůni, co ještě nikdy nepoznala a obrátila se čelem ke skalní rozsedlině, z níš vycházela všechna ta krása a kde se mělo co nevidět ukázat slunce. A pak to přišlo. První sluneční paprsek prosvištěl mezi skalami a dopadl na rýžové pole. A za ním tisíce dalších. Rinoa roztáhla ruce. Slunce dopadlo na její hebkou pokožku a zařízlo se do ní. Pořád hloub a hloub. Necítila však bolest, ale štěstí. Slunce svítilo přímo na ni a ona cítila, jak se všechno pod ní probouzí a začíná růst. Už ani na okamžik nelitovala svého rozhodnutí. Chtělo se jí plakat i smát se. Do očí se jí draly slzy štěstí. Zavřela oči a topila se v té nádheře všude kolem. Zavřela oči ... a už je neotevřela.

Ičin Kešimi, mladý rolník z vesnice, přišel to ráno na pole jako první. Nadechl se a ucítil nádhernou vůni sakury a vzpomněl si při tom na svou dívku, která čeká až se vrátí na oběd.


synáček
29. 11. 2003
Dát tip
Ten příběh mě uchvátil, jelikož myšlenka, která vedla autorovu ruku je velmi, velmi čistá… Většina příběhů, které píší lidské bytosti o „těch druhých“ poukazuje na to, jak bezstarostný mají život, či jak pevný charakter mají, na rozdíl od lidí, s nimiž cloumají vichry a uragany vášní. A najednou je tu (dojemný) příběh, který oslavuje prostření v němž je dovoleno žít pouze jen člověku. Malá víla je ochotna zemřít pro krásu, kterou my, lidé, již (mnohdy) ani nevnímáme… TIP…a díky

Celebrian
26. 11. 2003
Dát tip
To je něco tak nádherného.Přišlo mi, jako bych se dostala do úplně jiného světa.Mám takovéhle příběhy moc ráda. Tip

Denkora
18. 11. 2003
Dát tip
hezký...mně se ten začátek moc líbí, zní to jako z nějaké staré legendy....

Lysandra
28. 06. 2003
Dát tip
*

Za ty znacky se vazne omlouvam. Byl to pokus o formatovani textu pomoci HTML tagu (nekde v HELPu myslim stalo, ze to jde). Ale asi jsem to napsal spatne.

Jo, já si myslela, že to bude něco takovýho, nějak mi přišlo, že to tam nepatří :-))) tak tip :-)

Diky ti cekanko (ucekana) a vubec vam vsem, kteri jste si zatim precetly moje dilko, daly mu tip, nebo my pomohly najit chyby, kterych jsem se dopoustel.

Imagine
10. 04. 2003
Dát tip
Já myslím, že Rinoa nebyla příliš obyčejná víla, vždyť která z těch ostatních tam byla s ní? Taky bych se trošku víc ,,vyžila'' v té popisované kráse, ale to už záleží na každým z nás Rozhodně se mi to moc líbilo

co to je v těch zobáčkovejch závorkách za písmenka? To jsou nějaký hesla?

Lowlander
08. 04. 2003
Dát tip
Pěkné. Jen bych více protáhl popis té "nádhery" a vyhrál si s poetičtějším popisem smrti... Její smrt by měla být jako když krůpěj rosy v trávě spadne z listu a vsákne se v svěží hlínu prohřátou sluncem... zaniká, aby dala vláhu zemi a tím i život...:o) A pak by to chtělo ještě trochu vyladit konec... to zasnění o chlapcově dívce by mělo být... mmm... něžné, velmi něžné... Co je poseslstvím této povídky? Cítím z toho čistou lásku, ale je potřeba ji vytáhnout na povrch... Rinoa umírá pro lásku... lásku k životu a vůně sakury tomu hochu piřpomene jeho lásku... Ale jinak je to dobré, jen tak dál, příteli :o)))

Lowlander
08. 04. 2003
Dát tip
Jeste neco.. ten prolog vyjmi a vloz jej do "prologi" at to nekazi celistvost pribehu :o)))

StvN
08. 04. 2003
Dát tip
- cislovky radeji rozepis, tohle neni technicka zprava - podle me je dobry, ze to neprotahujes, vyznelo by to moc pateticky, pritom Rinoa byla jen obycejna vila - rozhodne by to ale chtelo necim zesilit

Cirilla
07. 04. 2003
Dát tip
Smutné... ale krásné * Tak podle všeho jsem víla v nejlepčím věku :))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru