Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Láska na první poznání

09. 04. 2003

1421

Autor

Grip

Říkali mi, ať to sem raději nedávám. Prý je to divný. No a protože jsem asi divnej, tak to tady máte. Možná jsem a možná nejsem. To už ale záleží na vás a na tom, jak se na následující řádky podíváte.

Z černých mračen se vylije hustý déšť a já se snažím před ním utéct. Mokré oblečení se mi lepí na prostydlé tělo. Probíhám hlubokými kalužemi a cítím, jak se mi voda vlévá do bot. Mokré vlasy mi znepříjemňují výhled na cestu, po které běžím. Nemyslím již na nic jiného než na zbavení se promoklých šatů a na slastný pocit tepla u rozpáleného krbu. Jak probíhám tou nejhlubší kaluží na cestě, nezřetelně zahlédnu obrysy neznámého člověka. Nijak se tím nezaobírám, jen na chvilku pomyslím na ostudu, která nastane až tato osoba zahlédne můj hrozivý stav. Rukou si načešu rozházené vlasy s doměnkou, že to vše změní. V okamžiku, kdy osobu míjím, se snažím, co nejrychleji okolo ní bez povšimnutí proběhnout. Ze zvědavosti se jen koutkem oka podívám na reakci neznámého člověka a znovu hledím před sebe. Po dvou krocích se však zastavím a až teprve nyní si uvědomuji, co jsem vlastně zahlédl. Obrátím zrak směrem k osobě a zjišťuji, že jde o harmonické souznění deště s člověkem, které spontálně tančilo ve volném prostoru krásy. V té chvíli jsem pochopil, jak krásný je déšť nebo spíše to, co skrývá. Ta dívka se těšila z deště a on ji na oplátkáu odměnil tím největším, co má. Vzhlédnu k nebi a pozoruji kapky padající střemhlav na zem. Na mých ústech vyraší úsměv, který při pohledu na dívku ještě zesílí. Má zavřené oči, to aby mohla vidět. Nevnímá zvuky okolo sebe, to aby mohla slyšet. Přestože neví o mé přítomnosti, tak mě obohacuje. Při sledování ji, mé tělo zahlcuje štěstí. Můj dech zprvu neklidný se ustálí.

Dívka otevře oči, z hluboka vydechne na znamení krásného konce a pohlédne na mne. V jejích očích se odráží radost ze života a naprostá vyrovnanost duše. Láskyplně se na mne usměje a zamíří k domovu. Jak se za ní naposled ohlédnu uvidím přetrvávající radost v jejím těle. Dokonce i déšť uvědom si prozatimního konce ustane. Zůstávají tu však stejně jako u dívky stopy jejich krásné přítomnosti.

Ta úchvatná dívka našla cosi překrásného a já našel ji. Ač by kdokoliv a s jakýmikoliv poznatky snižoval krásu té dívky, tak by nikdy nemohl mít pravdu, protože ji neviděl tak jako já.

Chenoa

08. 08. 2003

Československá literární komunita

Láska na první poznání

Autor

Sdílení