Němčinářka

Ta svině ! Ta hnusná, zjebaná svině !

            Slzy vzteku, nenávisti a ponížení mu tekly po tvářích. Když kráčel chodbou, ruce se mu samovolně zatínaly v pěst. Z očí mu šel takový vztek až se před ním všichni rozestupovali. Sotva je vnímal. Procházel kolem nich shrbený, zosobnění zášti a hněvu.

            Ta kráva ! Tu pětku mi dala i když viděla jak se snažím. Podělala mi celý vysvědčení, prázdniny, celej život mi zesrala. Svině !

            Na konci chodby se zastavil. Dveře, před nimiž stál, nesly nápis, který tak nenáviděl, kterého se tak bál. Nápis, z kterého si dělal legraci a s kamarády ho tolikrát přepisoval. Kabinet německého jazyka.

            Z kabinetu k němu doléhal smích a hlasy. Ta svině se ještě směje, blesklo mu hlavou. Zaklepal. Ozvaly se kroky mířící ke dveřím. Teď  se ukáže, usmál se zle.

            „Co je ?“ Žena středního věku, s modrýma očima a blonďatými, krátce zastřiženými vlasy se na něj nepříjemně zamračila.„Co chceš ? My si snad máme co říct až v srpnu, ne ?“

            Beze slova sáhl do kapsy a vytáhl otcovu čezetu. Stiskl spoušť. Rána mu trhla rukou, učitelku to odhodilo na nejbližší skříň. Vyděšeně se podívala na krvavou skvrnu na břiše. Ošklivě se zasmál. Vychutnával děs v jejích očích, bolest ve tváři i údiv v jejím pohledu. Zvedl zbraň a střelil ji přímo do kořene nosu. Nenáviděný obličej se ztratil ve spršce krve, stěnu a skříň ohodila červenošedá kaše. Mrtvola se skácela k zemi, zanechávajíc po sobě krvavou stopu.

            Přehlédl pohledem ztichlý kabinet, pistoli si frajersky zasunul za opasek. Plivl na tělo na zemi: „Auf wiedersehn und schöne  Ferien, Frau Lehrerin.“

            Otočil se a odešel. Za nejbližším rohem si zapálil cigaretu.  Pak si přiložil hlaveň ke spánku. Škoda, mohly to bejt bezva prázdniny. Stiskl spoušť…..