Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vrať se mi

13. 04. 2003
1
0
740
Autor
Vrien

Vzpomínám, jak bývali jsme šťastný pár

a jak nám život připadal jak ráj.

Chodili jsme ruku v ruce s objetím

a každý nad naším štěstím uronil slzy dojetím.

Co víc si vlastně můžeš od života ještě přát,

když tě má druhý opravdu a upřímně rád.

Tak jako andělé letí z nebes a vítr ve vlasech je hladí, tak velkou láskou tě miluji, tak moc mi život bez tebe vadí.

Omlouvám se za všechny své hříchy, za bolest a trápení,

proč jsme museli ale býti tak krutě lásky zbaveni?

Držím tě pevně v dlani a modlím se za duši tvou,

nemohu uvěřit, že ztrácím tě, že přicházím o lásku svou.

Mé slzy, které po tváři se valí, se mění v hořký chlad.

Tvůj hlas se chveje a ty vyslovujeě "mám tě rád".

Ruka ztratila cit, srdce neslyší,

tvůj dech se zastavil a smrt bolest utiší.


Richiee
09. 09. 2005
Dát tip
Koket: Ty musíš být spolužačka...

Fil
06. 06. 2003
Dát tip
Smutné a hezké, ale to každý vidí...

Astalavista
13. 04. 2003
Dát tip
Aleale, jaká smrt, to je blbost....

Koketka
13. 04. 2003
Dát tip
Procítěně napsáno. Prožívám něco podobného. Tip

Sdílení
Nahoru