Radost (knihy)

(Tuto formu v českých literárních vodách zavedl Patrik Ouředník knihou Rok čtyřiadvacet)

• Vzpomínám si, že moje první kniha byla Honzíkova cesta. Ale nepamatuji se, o čem byla, jen, že jel vlakem a že měl housku, nebo tak něco.
• Vzpomínám si, že knihu Robinson Crusoe od J. V. Plevy jsem přečetl 25x, z toho jednou za necelé sobotní odpoledne.
• Vzpomínám se, že nejvíc mě bavilo číst seznam, co všechno našel ve ztroskotané lodi.
• Vzpomínám si, že jsem četl všude. U jídla, v dopravních prostředcích, dokonce i na procházkách. Na ty jsem chodil jen po známých trasách, abych do ničeho nevrazil. První sbírku haiku (Mléčná dráha) jsem přečetl po cestě z knihovny.
• Vzpomínám si, že k jídlu jsem měl nejraději krátké prózy nebo fejetony, před spaním odbornou literaturu a do dopravních prostředků poezii.
• Vzpomínám si na Malého prince, Medvídka Pú, Haló Jácíčku, Neználka ve Slunečním městě, Slavíka a růži, Staré pověsti české a čítanku pro páté třídy, ve které byla povídka o slavném tanku T-45, který David Černý nabarvil na růžovo.
• Vzpomínám si, že začínala: "Vyrobili mě na Uralu z tvrdé, sibiřské oceli..."
•  Vzpomínám si, jak jsem ve třinácti propadl fantasy. V knihovně, která sídlila na našem gymnáziu, měli dvě police plné barbarů Conanů a Eddingse. Protože jsem neměl průkazku, chodil jsem tam o přestávkách a v rohu si četl.
• Vzpomínám si, že do jednoho barbara Conana jsem se začetl tak, že jsem ho z té knihovny ukradl, abych si ho mohl dočíst. Vzpomínám si, že jsem vytrhal orazítkované stránky, takže dodnes nevím, jak to všechno dopadlo.
• Vzpomínám si, že ta posedlost začala Hobitem.
• Vzpomínám si na posedlosti: Vernem, Burroughsem, Holanem, čínskou poezií, Tolkienem, haiku, Kafkou, Remarquem, Bukowskim, McEwanem, Poem, Wellsem, Lovercraftem, Šiktancem, Topolem Jáchymem, Topolem Filipem, Oshem, Dickem, Dykem, Kingem, Clarkem, Mallarmém...
• Vzpomínám si, že mě vždycky bavilo číst nebo psát seznamy.
• Vzpomínám si, že Coelho, Kundera a Bondy mě pěkně štvali.
• Vzpomínám si, že mi matka opakovaně za trest zakazovala číst, ale já jsem toho nikdy nedbal. Jednou mi vzala všechny knihy, dala je nahoru na skříň, kam jsem nedosáhl a zabavila průkazku do knihovny.
• Vzpomínám si, že když jsem na židli dal jumbo kostku, na skříň jsem dosáhl.
• Vzpomínám si, že se mi pletl Stendhal, Saroyan a Steinbeck.
• Vzpomínám si, že Citadelu jsem přečetl za dvě noci. Každý mi říkal, že se jako souvislý text číst nedá. Cítil jsem se hrdý.
• Vzpomínám si, že Březinu jsem četl při stopování do Brna. Zastavil mi muž, který měl nejradši Bezruče. Celého Bernarda Žóra uměl zpaměti.
• Vzpomínám si na své beatnické období, které skončilo prvním setkáním s LSD. Vzpomínám si na dvacetiřádkový seznam omamných látek z druhé strany Nahého oběda. Vzpomínám si, že Kerouacka jsem četl jenom proto, že to byl "guru". Leary mě taky štval, takže hippiekem jsem se nestal.
• Vzpomínám si, že na Prousta a Joyceho jsem se vždycky jen chystal. Prousta jsem jednou rozečetl v knihkupectví, ale po půlhodině mě vyhodili, že prý nejsou veřejná čítárna.
• Vzpomínám si, na Cesty ke svobodě od Sartra a na to, že se mi ještě pořád nepodařilo sehnat třetí díl. Trvalo mi půl roku, než jsem přečetl ty první dva.
• Vzpomínám si, že maté jsem si zamiloval až po Cortazárově knize Nebe, peklo, ráj. Vzpomínám si, že se mi moc líbila.
• Vzpomínám si na pokusy vést si čtenářský deník. Vzpomínám si, že se pravidelně zvrhával ve vlastní tvorbu.
• Vzpomínám si ještě na mnoho dalšího, na Nietzscheho v kapse, Sillmarilion na trase Česká Třebová-Praha, na Foucaultovo kyvadlo v krkonoších (tehdy jsem taky našel konec duhy :-)), na Vysockého a Galiče, na vůni knih v antikvariátech, na to, jak se mi znechutila fantasy a esoterická literatura...

(pokračování příště)