To se mi nestalo, to se teď děje

Most přetínající silnici po hladině bahna počmáraného siluetami lidí, kteří mi probleskují před usnutím pod očními víčky.

Čelisti bolící od neustálé hry na přetlačovanou mezi dvěma řadami zubů jako pomoc obětem kurdějí.

Neustálý boj mezi ano a ne, strach ze stráty natáhnuté paže paralyzující pud sebezáchovy.

Lidské tělo podléhající enzymatické hydrolýze na základě nervového potenciálu nám vlastní sebedestrukce.

Laserová tiskárna na člověčí zmetky dělící každý nový produkt na úhledné proužky o šířce 2 centimetry.

Docela mě to baví.

Přenechat někomu jinému hrát si na boha a kolem sebe poskládat primitivní jednotvárný svět stojící na špičce pyramidy.

Už mě to nebaví.