Tobě, Čtvrteční noci

Produkt jednoho mého zážitku, ta Čtvteční noc to četla, líbilo se, ale kdyby věděla že to může číst kdokoli, tak by moc radosti neměla. No, je to celkem starý ALE...

Neuvěřitelná reálnost čtvrteční noci prochází mým tělem a duší. Šest hodin nespánku ve mně vytříbilo názor na neskutečnost času. Čas jako takový neexistuje, je to jen šílená překážka pro šťastný život v pravdě, míru a lásce. Přetvářka rozměrů nás mate ve vnímání věcí takových, jaké jsou – ve vnímání vlastní duší, šestým smyslem, nebo jak to chcete nazývat. Každý se pohybuje Na půl cesty, na půl cesty mezi životem a smrtí; mezi “normálností“ a “šíleností“. Všichni plaveme po krvavé řece vytékající z lůna ženy, spoutáni jejím proudem, v latentní svěrací kazajce ploveme ulicemi života v marné snaze vyprostit se z jejích tenat a nakonec všichni v konečné sobě-rovnosti mizíme v jejím konci, ve veliké, šestistopé díře mezi hřbitovními zdmi. Čas je jen přebytečným problémem ve vztahu mezi lidmi a zbytkem reálného i nereálného světa, ale i mezi lidmi samotnými. Nesnáším čas, nenávidím čas se všemi jeho důsledky. Přesto jsou lidé schopni být čás-tečně na čase nezávislí, protože je to jen relativní záležitost – však to poznal každý. Proč se nechávám tolik ovlivňovat časem? Copak jsem na něm tolik závislý? Ne, seru na čas, přestal pro mne existovat. Radím Tobě, udělej to taky tak, neměj předsudky – žádné, tudíž ani související s časem. Děkuju, děkuju Ti, dlouhokrátká čtvrteční noci, hodně jsi mi toho dala, ač jsem v to nevěřil, nedoufal, ani nečekal. Nereálnost Tebe mě zasáhla do dlouho uměle vyprazdňovaného místa kdesi ve mně. Opravdu jsi byla? Nebyl to jen velmi živý sen mé mysli bloudící po cestičkách, které nezná ani ona sama? Byla jsi jen úletem do nekonečných výšin nebe, či propastných hlubin podzemních prostor? Mám v Tebe věřit? Noci, jsi tam ještě? Ano, je tam a bude, nesmazatelně vyrytá v žulových balvanech pyramidy mé mysli... Člověk si takhle je, sedí a čeká, aniž by o tom věděl, a ono to přijde, nezváno, překvapivé, leč silné a neo-chvějné. Samo, s karavanou vybájených a nepopsatelných velbloudů, nebo s flotilou nebeských korábů na půl-noční obloze. Přišlo to i za Tebou? Lidi, setkali jste se vůbec někdy někdo s podobným stavem? Ne, nemůžu ho vysvětlit ani popsat, protože kdo to zná, ví o čem zde mluvím... Po Tobě následovalo páteční ráno, plné absurdity, sobotní odpoledne strachu a nervozity a nedělní večer překvapení. Co bude dál? Dáš mi odpověď, ty moje Čtvrteční noci? Nebo tím odpovídajícím bude právě onen neexistující čas. Snad nedělní odpoledne mi dá neodpovědi na moje neotázky.

---