Cesta kdovíkam

Marně čekáš na záchranu,

myslíš, že tě nedoženu.

Jsem u tebe v cukuletu,

nestihneš říct ani větu

už tě lásko mám,

copak s tebou udělám?

Poběžíš snad do peklíčka,

zavedu tě do nebíčka.

Poběžíš si kolem stromů,

nestihnem to k tobě domů .

a v tom krásném běhu,

cítím v tvém pohledu něhu.

Jdem po cestě vedle sebe,

do nožek nám krásně zebe,

oba budem stejně v cíli,

slastný pocit ve mně sílí.

Necítíš tu jasnou změnu

v cestu naši proměněnu?

Snad tu budem dlouho spolu

v našem hořkosladkém bolu.

Řekni lásko, co je víc?