Nesmrtelným snadno a rychle?

Už od dětství jsem uvažoval o tom, jakým způsobem dosáhnout nesmrtelnosti. Nevynechal jsem jedinou ppříležitost k dosažení pokroku ve svém pátrání. Mé rané pokusy o výrobu nějakého elixíru se setkaly s výrazným neúspěchem. Ono se koneckonců není čemu divit. Jak také čekat splnění tak vysokého cíle tím, že smícháte prášek na praní, mýdlo, bláto, vodu a pro dítě nezbytnou jahodovo šťávu, že? Naštěstí jsem si uvědomil , že pokud budu provádět testy sám na sobě, zjištění neúspěchu přijde příliš pozdě na to, než aby se na něm dalo něco změnit.  Pokusy jsem tedy prováděl na jediném dostupném živočichu, kterého mi nebylo líto. Ano, přátelé, na mouchách. Uzavřel jsem je do sklenice s mým vynálezem. Z dnešního pohledu si nejsem jist, zda ten utrejch vůbec ochutnaly, nicméně zemřely všechny. Je to smutné, ale je to fakt.

Svůj pohled jsem tedy napřel jiným směrem. Objevil jsem v zásadě dva způsoby, které podle některých zaručují nesmrtelnost. Tím prvním způsobem je mít potomky, tím druhým pak svěřit svou duši Bohu.

První způsob na mě dlouho působil velmi nadějně, už jsem pomalu začal jásat nad triviálností nesmrtelnosti, když tu... se mi dostalo té důvěry být naší drahou profesorkou ing. Kačírkovou zasvěcen do tajů genetiky. A tu jsem si uvědomil, že po velmi krátké dobědojde k takovému rozmělnění mého genofondu, že už po nějakých čtyřech pěti neincestních generacích nebude téměř rozdíl mezi tím, zda jsem jejich prapředkem já nebo nějaký sportovně nadaný svalovec. Tedy kromě jedné sto let staré, lehce zašedlé fotky v rodinném albu. Zkrátka, tento postup má sice spoustu výhod, například to, že máte někoho, kdo vám bude až do smrti ulehčovat dilema: "Co já budu s těmi penězi jenom dělat?", k mé metě ovšem nevede.

Svůj pohled jsem tedy zaměřil na nalezení nesmrtelnosti u Boha. Kde jinde získat relevantní informace než u kněze? Zašel jsem tedy za jedním místním farářem. Odpověď na můj dotaz se mi pokusil podat pokud možno co nejstravitelnější formou. Bohužel ještě neprobral ani celé desatero a já už se zapřísahal, že se vrátím k pokusům.

Mé časem získané etické zásady a především nově přijatý zákon o týrání zvířat mi bohužel zabránily v nějakém větších experimentování, a tak jsem tedy na jakékoli další bádání rezignoval.

Náhlý přebytek volného času o prázdninách mě vedl k tomu, že jsem souhlasil s návrhem rodičovstva a vyrazil s nimi objevovat krásy jižní Itálie. Zasmušen neúspěchem jsem se nebyl schopen uvolnit a místo ábavy a relaxace byla dovolená spíše nuda a utrpení. Ve svém rozpoložení jsem málam udělal zásadní chybu. Chtěl jsem totiž odmítnout nabídku zúčastnit se výpravy na Etnu, ovšem neučinil jsem tak a nelitoval. Průvodkyně se totiž mimo jiné zmínila o Empekodlovi, který, a teď budu citovat: ".. se stal navždy nesmrtelným tím, že skočil do jícnu sopky, aby prokázal pravdivost svého učení."

NO JISTĚ!!! To je ono. Ještě, že jsem jel. Praštil jsem se do hlavy a duši mi zalila radost. Nesmrtelnost mi může zaručit pouze smrt.