Barvy duhy

Jak vidim barvy duhy.

Červená – barva krve, barva slunce ve večerním oparu, na tobě spatřil jsem ji prve, barva šatů slečny u baru, barva uhlíků v dohasínajícím ohništi, barva co převládá na středověkém bojišti, červená – lze ji spatřit na podzim na stromech, červená uchytí se na střechách, na lidech, na domech. Červená – vidím ji na tvých tvářích, na tvých rtech z dálky na mě září – ČERVENÁ. Oranžová – hned vybaví se mi chuť pomeranče, kůra sekvojí, barva země u zapadlého ranče, oranžová je vždy hned vedle červené, když hledím na tuto barvu – oči pomalu se úží, je součástí rostlin a též zvířecích kůží – ORANŹOVÁ. Žlutá – barva slunečních paprsků co po ránu tě šimrají v nose, barva co se odráží na vlhké raní rose, žlutá je barva plamenů, barva jantarových kamenů, žlutá – je barva měsíce a hvězd, co svítí ti při návratu z nočních cest. Žlutá – barva slunečnic na širých polích, barva, ze které mě oči bolí a zrak přechází – ŽLUTÁ. Zelená – barva trávy, barva lesů, luk a stromů, co tě uklidní jak příchod domů, po strastiplné cestě. Barva jezírka ztraceného v lesích, barva žáby kvákající kdesi – v rákosí. Barva očí, kterou mám tak rád, zelená – i duha dodržuje jistý řád – ZELENÁ. Modrá – barva oblohy, vody v oceánech, řekách, barva moře, před kterou klobouk smekám, modrá je taky barva mojich očí, modrá je planeta, co se s námi rychle točí, a pomněnky mají modrou barvu též, tak jich pár natrhej a ke své dívce běž – MODRÁ. Fialová – mě vybaví se vůně fialek, barva které se nikdo nezalek, fialové jsou v lese borůvky a potažmo prsty mlsných dítek, fialový je každý jejich kvítek. fialová je čokoláda Milka, fialová je každá další chvilka v tvojí společnosti, v tvojí neskonalé dobrotě a upřímnosti. Fialová to všechno uzavírá, a duhu pak vtáhne černá díra, zbude tu po ni prázdno na zemi, však krásno v duši – věřte mi, duze ty barvy vážně sluší – FIALOVÁ.

---