Jenom sen

Sedím u stolu a před sebou mám ňáký pití. Z něčeho mám hrozný strach. U mě stojí tři postavy. Jedna ženská a dva chlapi. Nahlas hraje hudba, ale mně to nepřipadá jako dobrý večírek, protože mě něco zneklidňuje, a to něco je ten podivnej pocit, že ti tři jaksi nejsou lidi, protože mluví bez použití slov a jejich pohled má takovou sílu, že mě zavaluje jako kamení. Dívám se na tu ženskou. Ta jenom kývne hlavou a něco mi dolije. Sem z toho zmatená, mám z ní strach a ten mladší z chlapů, vlastně docela hezkej, mi dává do ruky balíček peněz a usmívá se. A mně dochází, že tuhle sázku sem vyhrála a budu teď hodně bohatá. Ale ta ženská jenom kroutí hlavou v odmítavým gestu a ukazuje na hodiny, že ještě není půlnoc, že to ještě nemám za sebou, ale on řekne, že mně věří a podá mi peníze. Ona se mračí a neříká nic a ten třetí to celý pozoruje a jenom se vznáší a teď už vím, že to rozhodně nejsou lidi a celý mně to dochází, jenomže už je pozdě něco dělat, protože ty zatracený peníze držím v ruce a tím pádem už sem jejich a ten třetí, co do teďka mlčel, se začne tak strašně smát, až mě to dohání k pláči, protože vím, že z téhle hry už nevycouvá.. Je mi jasný, že de o zvrácenou zábavu sil ze záhrobí a já sem do toho spadla jako ňáký hlupák. Smějou se až na jednoho. A já tam sedím, s tou hudbou, s pitím a vím, že tohle mě bude stát život. S tím mladým se ocitám někde v lese. Je to hnusný, spálený les. Všude je šedo. On říká, že tohle není dobrý, mít takový sen. Brečím a říkám, že je mně hrozně blbě, protože sem vyvedla něco, za co draze zaplatím, a on říká, že proto, že sem vyhrála, někdo umřel a my se teď na něho musíme jít podívat.

Stojíme na hřbitově u hrobu, do kterýho není vidět, protože je černej. Je tak strašně černej, že je černější než nejčernější temnota. Ale já stejně vím kdo tam je. Vím, kdo tam leží a je mi z toho tak strašně, že chci pryč, ale nejde to. Stojím tam nekonečně dlouho. Hřbitov je neuvěřitelně hnusnej. Blbej, hnusnej hřbitov. S tím mladým se deme projít. Nadávám. Chci pryč.

Nevěděla sem, že někdo umře, když vyhraju. Mladej říká, že teď, zatím sem v bezpečí, ale až příde hrát někdo další a vyhraje, tak já umřu. Ale nebude to teď, dokud spím. Ale až se vzbudím.