Dotek tvých vlasů..

Na polštáři rozhozené, v barvě zlatých klasů, polibek na ústa a dotek tvých vlasů, hebké a zlaté, jako plástev sladkého medu, třpytící se, jako tříšť chladného ledu... Já tiše šeptám: "Nesmíš odejít..." Zůstaň se mnou a nepřestávej snít... Dotkni se jen lehce a spoj ruku mou s tou tvojí... Jen lehce..., i dotek lásky někdy totiž bolí... Dotkni se rty tvými rtů mých, jako když se snáší na zem bílý sníh, tak jemně, jako když padají vločky z nebe... Dotkni se mě a já se dotknu Tebe... Ve větru rozevláté s lehkostí jemného hedvábí, stočené v prstýncích sladkých a medových.. "Pojď, tak pojď..." - snad tě přivábí, mokré od slz a přitom..., ...zní tu tichý smích...

---