Upískáná slečna

...a drze shlédla v pacienta...

Lesklý kov a zlosti zář, pod slupkou chromu skrývá tvář, rozléhá se její píseň, v pacientu kvete tíseň. Nejraději brouzdá tichem, léčí smutek svižným smíchem, ve snech nás všech točí kruhy, neutírá slzám pruhy. Sestra plomba je ji v patách, zametá vše, rozvíří strach, na rande si ráda zajde, tupá bolest roklí projde. Teď nastal její pravý čas, v krutou zbraň se mění snáz, vychutnává zubní manu, oddána je svému plánu. Nahlodává mysl trupu, zanechává chloubu v chrupu, čistý řez a žádné snění, vyburcuje pozdvižení. Utichne, když dojde cit, rozprostře se v ústech svit, kontrola bdí nad dutinou, oběť sobě hledá jinou. Zdravé zoubky radost kazí, v tichém koutě hněv svůj razí, v pacienty, hrozný křik, slyším zase táhlý ryk.

---