Kdos ?

...Ona mrkla byl zas v tom...

Z ticha místnost probouzí se, znějí harfy nebeské, plačíc v duši nebrání se, očím dívky spanilé. Uvrh v kout svůj pohled Amor, odtud prýští nová záře, změnilo se ticho v mramor, prstem křivým slůvka váže. V nitru kouta najde tůňku, v ní koupe vlas svůj dívčina, povinujíc sobě laňku, hltá svůdnost očima. Slyší kapky tiše sténat, když razí cestu hladinou, na dně vidouc sebe svlékat, odpověď má jedinou. Hýčkat kadeř černou, topit v touze jejich život, kdykoliv svou daň si vezmou, cítí v koutě Lásky dřímot. Nejen v něm se schová navždy, není kout mu jeden souzen, mnoho rohů,zrady, pravdy, v pravý čas být ve snu buzen. Rozpozná-li taje lásky, v koutech stráví všechen čas, mnouc si v rukou její vlásky, vidí v dáli záři zas.

---