Loňská sci-fi

...Amorovy city válejí se teď po podlaze...

Rámeček, a v něm přebývá, celý život z hladu zpívá, lék na žalost dali jemu, prodal duši bezcitnému. Zkoušel přejít do neznáma, čekala však zima sama, až nahý dojde k její moci, zranila jej o půlnoci. Vytrpěl si mnoho zlého, trpkého, leč bezmocného, usměrnila k cestě víra, v půli se přec neumírá. Kvapné kroky v propast vedly, mnohé tutéž píseň předly, hrana bytí, chvilka volná, spustil v hloubku pýchu, zvolna. Narazil sám na pokoru, chtějíc zpátky, tam nahoru, roztažené křídlo mává, v ohni vítr rozdmýchává. V kruhu uzavřel i sňatek, na bedrech jej tíží zmatek, točí kolem přítomnosti, bojíc se jen minulosti.

---