Město a čas

strojem psaná, nevím jak stará, ale počítám 92/93 - J.J.M. P.S. vše je pomíjivé, protože nás ovlivňuje čas a v čase se každá věc jednou ztratí. a neptejte se odkud to vím, prostě to vím.

Tichou ulicí zazněli čísi kroky. Právě v tuto noc a tuto chvíli to byla ta nejpodivnější věc, co se mohla stát. Nikdo nevěděl odkud přišel, co chtěl a kam potom odešel majitel těch kroků. Všichni však dobře věděli, že musel zažít velmi mnoho, když se odvážil jít v noci a navíc právě v tuto ponurou noc. Zanedlouho se však na celou událost zapomnělo a nikdo na ty kroky nevzpomněl, až do dnešního dne.
Už od rána viselo něco ve vzduchu, ovšem v době války to není nic neobvyklého, a porot se tím nikdo nezabýval. Není však pravda, že se nidko nezjímal, někdo přeci ano. Starý učitel, lékař, vědec, prorok, technik a bůhví co ještě, tedy existoval alespoň jeden člověk, kerý neměl klid. Začal se najednou vyptávat všch lidí okolo. Nejprve na nějaké nepodstatné a obyčejné věci, ale pak se začal ptát na kroky, na ty kroky, co na ně všichni užz zapomněli. Teprve nyní si lidé uvědomili, že ve vezduchu visí něco opravdu nezvyklého a že to nějak souvisí s těmi podivnými kroky.
Všichni okamžitě věděli, že je to on. I když do města přicházelo velké množství cizinců, poznali ho podle zvuku jeho kroků. A celé město ztichlo, když procházel, aby slyšelo jeho kroky. A tak jako kdysi, i nyní prošel městem bez zastavení, neznámo odkud, neznámo kam a proč. Nyní však bude trvat déle, než lidé zapomenou. A ještě déle bude trvat než pochopí. Teprve když odešel, jsem pochopil a pak jsem se sám sebe začal ptát proč. Jen já jsem věděl kdo byl ten cizinec. Jen já věděl, že to byl Čas odměřující život našeho města a jeho obyvatel. Jen já věděl, že až přijde potřetí tak se zastaví a sním i život města. A s jeho odchodem, odejde i město, rozpadne se v prach a ztratí v poušti jako jiná před ním i po něm.

---