Caribská rčení I

Zkus to vysvětlit mý matce ....... :-)

Citátek je pěknej, k zamyšlení a pravdivej...:) *

doma je tam, kde tě mají rádi :-)

Tak takhle to s námi je :-) Těžko říci, zda nebylo lepší zůstat na těch stromech.....:-)

Mone: Já jsem strááášně línej tvor... Takže moje odpověď je "ne, nebylo" :)))...

Čaukys jiriku, to rčení se týká pouze těch, kteří mají to štěstí bydlet ve svém domově :-) V podstatě ani nejde o míru pořádku či nepořádku doma, ale o vztah k domovu. Ten není jen o uklízení "aby si sousedi neposmysleli", atd. K tvé maličkosti - chraň si svůj domov a dobře vybírej základní zdivo :-) Škoda jen, že ani ve svém domově nemůžeš odhodit úplně všechny masky, to si pak od přetvářky ani neodpočineš. Neunavujte tě to? Není lepší žít bez masek?

Mone: Nóóó, smekám klobouk, který nemám, i s vlasy, kterých už též příliš nemám, tohle je velmi zajímavá odpověď... Po prvním přečtení jsem se do Tebe chtěl pustit, že utíkáš a tak, ale pak jsem se zarazil, protože je to přesně o tom, co píšeš... A taky to zapadá do mentality Caribicu, jak se ji snaží Zosha protlačovat... Škoda, že něco takového nenapsal místo toho "máš pravdu"... Prostě nebydlet doma je podle mě ve sporu s Caribicem a na to stačilo ukázat, teď, když už jsem si to ujasnil, stahuji veškeré své námitky a přidávám se k Tvému "Souhlasím", ovšem bez hvězdičky... Není to tedy totiž tvrzení jen o tom, že přehnaná čistota kazí pohodu, ale ač nevyřčeno, je v tom i poselství, že by člověk měl bydlet tam, kde je jeho domov, neměl by se od něj odlučovat... A v tom je možná i větší pravda... A k těm maskám - ne, neunavuje, nejsem si totiž jistý, co znamená být sám sebou... Jsou lidé, kteří když se mě zeptají - na cokoliv, tak odpovím podle svého momentálního přesvědčení... Mám vůči nim nějaké masky? Nejsem si jich vědom, ale nemůžu to vyloučit, třeba něco schovávám sám před sebou, nakolik může člověk znát sám sebe? A třeba doufám, že právě tito lidé, které jsem pustil tak blízko, dojdou ještě dále než já... Ale to už jen tak plácám, radši toho nechám :)...

jirik: asi má odpověď vyzněla tak, že chci od tématu utéci, bohužel jsem neměla dost času se rozepsat, tak jsem to musela hodně zestručnit, ale myslím, že ti je to už jasné. Jsem ráda, že jsi se snažil rozvinout diskusi, alespoň jsem si i já upřesnila a vyjasnila, jak to vlastně myslím :-) Nemyslím si, že by měl každý bydlet doma, je to individuální. Třeba já se cítím doma, ve svém rodném městě, mezi svými přáteli a u rodičů, ale bydlet s rodiči je pro mě nemyslitelné. Líbí se mi však, jak si naposledy psal o těch maskách, to je výborné, výstižné - svědčí o tom, že v sobě nemáš jasno, nejsi si sám se sebou jist a ve chvíli, kdy si člověk myslí, že si je jist, opět začne pochybovat.....myslím, že ti v tomto dobře rozumím, ač jsem se možná nevyjádřila dobře. Jsem na tom stejně. Hledám se a je možné se někdy vůbec najít? Stále doufám, že ano. Díky za zajímavé povídání :-)))

Apropo napadá mě ještě jedna souvislost, jak výše jiní uváděli, že nepořádek v bytě - šťastný dítě, atd. Ono to taky dosti souvisí s lidskou leností...nechci lézt nikomu do svědomí, ale lenost je všudypřítomná a lidé ji často rádi za cokoliv schovávají. Jako důkaz všudypřítomnosti lenosti si dovolím uvést, že už když ráno člověk otevře oči, začne s ní bojovat a přetahovat se o peřinu, pak s ní bojuje v práci, ve škole a prostě celý den a nakonec jí uteče do spánku...:-)))

Mone: Není zač, mně bylo potěšením :)... A určitě je možné se najít - otázka je, zda by to nebyla škoda - zda právě to hledání není to nejzajímavější - být sám se sebou plně smířený, nemoci se překvapit - občas si to přeju, ale občas si říkám, že by to přece musela být strašná nuda... A k druhé poznámce - ano, tady máš hodně pravdu, lenost je všduypřítomná a má mnoho jmen... Jedna taková filosofická otázka - co odděluje člověka od zvířat? Co je to ta humanita? Není ona to nakonec lenost? Člověk slezl ze stromů, objevil pazourek, bylo s ním snazší obrábět, nemusel se tak namáhat... Vyvinul řeč, je snazší lovit ve smečce, když se s ní můžeš domluvit... Plynul čas a nějaký filuta přišel na to, že než namáhavě honit zvířata a hledat kořínky v širém okolí, je snazší si to hezky uchovávat na místě, z lovce se stal rolník a zemědělec... A taky přišel na to, že je lepší jezdit na zvířeti než chodit pěšky... A nějakej fakt borec objevil kolo, zas bylo o nějakou tu námahu méně... A tak to šlo dál, přijde mi, že dějiny pokroku jsou jedním velkým pomníkem lenosti a pohodlnosti a pokračuje to i dnes, např. v programování jsme se hned na začátku učili, že lenost není na škodu, ba naopak - nutí Tě hledat lepší řešení, kdo není líný, otrocky to naťuká, bude mu to trvat strašně dlouho, bude to hloupé, ale jde to... Kdo je líný, vymyslí něco chytřejšího - a tahle myšlenka se dá zobecnit, je možné dělat vše tradičním postupem, jak to fungovalo vždy, ale je také možné být líný a vymyslet, jak to udělat fikaněji - tedy tak, abych se nemusel moc namáhat... Shrnutí: Člověk je od přírody dost líný tvor (a já jsem hodně člověk :))) ) a jen díky tomu máme internet, pizzu do domu a jemný toaletní papír, tedy civilizaci :)...

Pro jirik: proč by měl být byt maskou? Naopak z návštěvy bytu se dá hodně přečíst o jejich majitelích a není to jen o pořádku věcí. Pokud je tvým domovem cesta, okruh lidí, les či cokoliv jiného, pak byt, ve kterém bydlíš je co? Nemusíš ho přeci vnímat jako domov, nikdo tě do toho nenutí, pak nevidím souvislost s maskou. Byt je jako oči, nic neskryje.

Mone: Super, někdo schopný polemiky :)... Zkusím tedy vysvětlit svůj postoj. Nejdříve si nejsem jistý spojením "byt, ve kterém bydlím" - já jsem student - co je mým bytem - pokoj na koleji, v kterém opravdu trávím většinu nocí v roce nebo místo trvalého bydliště, kde mám své nejbližší příbuzné a kde jsem spíše návštěvou? A můžu to posunout dál, někdo může být kvůli koleji hlášený k babičce z Ostravy, je tohle jeho byt? Jsou-li rodiče rozvedeni a dítě je chvíli u jednoho, chvíli u druhého, kde je jeho byt? Prostě v tomhle nemám jasno... A domov - kde je tedy domov? Na koleji, kde jsem hostem na rok a vždy se komplet sbalím a odtáhnu? Nebo u maminky, kde ale příliš času netrávím a na pořádku v bytě se zrovna moc nepodílím? Shrnutí - vztah mezi bytem a domovem je velmi diskutabilní, aspoň než si ujasníme, co si pod těmi pojmy představujeme, můžeme se sice dívat jen na lidi, kteří bydlí s rodinou a nehýbou se, ale to je v dnešní době dost zcestné, ignorovat zástupy studentů, lidí pracujících jinde, než bydlí, ... A k té masce: Uznávám, že tady jsem se možná trochu unáhlil... Co jsem měl na mysli... Je-li mým domovem zeleň lesů, pak byt je místo, které musím mít, neboť musím nějak vyžít v tomto světě - proto maska - mám byt a říkám hele, jsem jako vy... A večer se tam vrátím a usínám v posteli a přitom bych byl třeba raději někde na louce a díval se na hvězdy... Druhý aspekt masky je, že to, že byt nic neskryje, je strašně zavádějící... Jde o to, že když si dá člověk tu práci, může ho přetvořit tak, jak by to přirozeně neudělal... A dá se tak na lidi působit, ovlivňovat jejich smýšlení o Tobě, proto maska...

jirik: spojení "byt, ve kterém bydlím" není nic složitého. Ptáš se, co je tvým bytem. Byt neznamená domov, proto odpověď je jednoduchá - až si nějaký byt koupíš, bude tvůj, teď není tvůj žádný. Nesmíš zaměňovat význam slova byt (může to být dům) za význam slova domov, jak se ti výše povedlo. Vztah mezi domovem a bytem či domem je individuální, záleží vždy na jedinci.Osobně si myslím, že domov je tam, kam se vždycky člověk rád vrací, kam ho to neustále táhne zpět, kde cítí porozumnění (nemusí to cítit ve vztahu k rodičům) a je to mnohem silnější než navštívit známá místa, než se vracet na kolej, je to úplně jiný pocit, těžko popsatelný, ale každý ve svém nitru jasně pozná, že tady je jeho domov. Třeba se člověk odstěhuje od rodičů a založí si svoji rodinu někde jinde, ale stále může cítit, že domov, ten jeho prvotní zůstal u rodičů, v rodné vsi, atd..... Pak je tu ta druhá otázka. Když mluvíš o masce, myslíš tím domov nebo bydlení (byt, dům)? Člověk se totiž jinak chová doma a jinak, když někde bydlí přechodně. Ovšem i tak má jisté návyky projevující se v obou prostředích. Pokud by jsi chtěl pro sebe nepřirozeně přestavět nábytek a věci v bytě proto, že chceš někoho klamat, pak ani ty sám nejsi schopen se v daném bytě chovat přirozeně. Mezi tebou a tím bytem či domem vznikne napětí a záleží jen na návštěvníkovi, co by pozorovateli, co postřehne a co ne. Pokud bychom hovořili o přestavbě domova za účelem přetvářky - masky, tak si myslím, že tam je ta reakce (napětí) silnější. Co se týká tvého domova - skutečně si myslíš, že tvůj domov je po širým nebem? Zkoušel jsi tak někdy, třeba o prázdninách žít alespoň měsíc? Také mám ráda noci pod otevřenou oblohou, ale vždy se ráda vrátím domů. Vím, že bych nedokázala žít pod širákem pořád. Když to tak opravdu někdo cítí, tak začně tím žít. Odejde do přírody a nekňučí, že nemůže být ve svém domově :-)

Mone: Jsem moc rád, žes přesně vystihla, kde je v mých myšlenkách chyba... Ano, máš pravdu, nelze zaměňovat byt a domov... A ve světle tohoto mi přijde divná Tvá první reakce na toto rčení... Pokud se mohu odstěhovat od rodičů, mít svůj vlastní byt, ale domov budu mít stále tam, kde jsem se narodil - co pak znamená rčení "Když udržuješ byt jen pro to, aby byl čistý, nemáš domov." ? Jaký má smysl? Není to jen takové plácnutí do vody, spojení slov, které dobře zní, ale nic se za ním neskrývá? Na tohle jsem chtěl ukázat a zvolil jsem formu, která Tě musela vyprovokovat (a soudě podle kvantity Tvých slov se tak i stalo), asi to šlo říci jemněji, jinak, ale to bych nebyl já, když už rýpnout, tak ať to stojí za to, je-li někde spor, ukázat ho... Shrnutí: Odkazuji se na shrnutí předešlé kritiky, na tvrzení, že vztah mezi bytem a domem je velmi diskutabilní... Tys zvolila slovo individuální, budiž, nicméně i Tvé přesvědčení podle mě nesouzní s tvrzením, pod kterés napsala "Souhlasím *.", pokud se mýlím, rád přiznám svůj omyl, přesvědčíš-li mě o něm... A maska... Zda myslím byt či domov? Asi oboje, svým způsobem... Mohl bych tvrdit, že mým domovem jsou lesy, byla by to maska, hrál bych si na něco jiného... Mohl bych mít byt, z kterého by dýchalo, že jsem snob, byla by to maska... Klamat se dá v citech i hmotných statcích... A k tomu napětí a pozorovateli - to přece není žádný argument pro Tebe - maska je proto maskou, že není součástí, bystrý pozorovatel ji tedy může prohlédnout, to platí o masce jako objektu i o metafoře, maska je něco, za co se skrýváme, ale o čem lze poznat (alespoň nelze vyloučit opak), že to nejsme my... A k mé maličkosti - z čeho jsi nabyla dojmu, že mým domovem je širé nebe? To byl jen příklad, uznávám, že v náhodně zvoleném příkladu se odráží osobnost toho, kdo příklad zvolil, nicméně je to jen odraz... Ne, nemyslím si, že by mým domovem byla příroda, měsíc jsem nezkoušel, jen tři týdny, a na konci se mi nechtělo zpět :)... Myslím, že mým domovem je blízkost milých lidí, kteří mě berou, jaký jsem, vzácné chvíle, kdy můžu odhodit (skoro) všechny masky... Ale to už jsme u mě, ne u diskuse, takže prozatím se loučím a těším se na další zajímavou a podnětnou reakci... Děkuji Ti...

Znám to jinak - bordel v bytě - šťastný dítě! Je to tak!

Jak řekl Fulghum: ze špíny a nepořádku vyrůstá pohoda.

Jak praví lidové přísloví: špína v bytě, šťastné dítě.

Dík, tak asi tak i Caribic ...

:o))) tak jestli takhle vypadá Caribic, jak jste výše popsali, tak to už jsem dávno doma... ;o)

tak to je pravda ***

A nemůžu mít domov jinde než v bytě? Co když je byt jen maska, za níž se musím skrývat? Co když je mým skutečným domovem zeleň lesů a strmá koryta potoků?

Správně tam má být dům ... Máš pravdu, ...

Mám pocit, že to moje námitky neřeší... Prostě si myslím, že domov může být jinde než v těch pár pokojích, kde spím a jím... Pro někoho může být domovem cesta, pro někoho kruh milých lidí... Ale uznávám, že pro většinu (konvenčně smýšlejících materiálně založených) lidí Tvůj citát sedí... Ale to přece nejsou obyvatelé Caribicu :)...

Máš pravdu, ...

Osvobozující ;) Něco na tom bude :)*

Dík!

Souhlasím *.

I já mám domov, i když bych někdy raději byt. Ale... načechrám přehoz na křeslu, psa to vydráždí k tomu, aby jej přepral, pomuchlal, urovnám knížky, pak potřebuji tu spodní ze stohu, syn se rozvalí na gauči, naaranžované polštářky si zmuchlá v lepším případě pod hlavu, v horším pod nohy, vytřepu dečku, a syn si nad ní ostříhá nehty v lepším případě z rukou, v horším z nohou... ***

Vítejte v Caribicu!

Když udržuješ domov, v lepším případě ti nespadne na hlavu cihla...

Taky názor ;)

"mamíííí našel jsem na netu něco co se ti budč líbit!!....jak kde?...no na net-jo tak na IN-TER-NE-TU!...ne nedělám si z tebe legraci mrkni na to...jak blbost?.. jo jasně ten hrnek hned odnesu do dřezu..." :(((( Má matka by nemohla bydlet na Caribicu :)))***

***

:)) no jéje, že mům byt je důkazem, že je to skutečný domov, dle Tvého citátu...

Tak je to rčení, něco na tom, si myslim, taky je ;) Taky mam doma skutecný domov ;)))

Hmm.. je to na zamyšlení... A proto se mi to líbí... by Atalay :-) *

Souhlasím. *

To jsou rčení od nás, nevím, jak u Vás, ale důležitější asi je, jestli jsi na světě rád. Tak to chápu já ...

souhlasím tip*