Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHodiny?
09. 05. 2003
8
0
1881
Autor
rabako
Nutíš mě otevřít dechem poraněné oči.
Jako na pochodu zdá se mi stojatý vzduch
a plytké minuty se v jeho ústech noří.
Zvedám hlavu a do dálky proplétám ruce. Snad své.
Oni myslí na dny minulé, snad plnící se pokojem.
Má kůže těžce drhne zem a nezná čistou vodu.
Když nabízíš jí, co chceš ty, odtáhne se. Poprvé.
Směs nepopsaného se pění, vzdávám se.
Jak hodiny mnou proplouvá nenaplnění.
Don´t_worry
25. 08. 2003
Oni myslí na dny minulé, snad plnící se pokojem.
///tenhle verš je logicky mimo, kdo jsou ti oni, kde o nich referuješ??
:o) oni - jako lidi, ostatní, cizí, nikde o nich nereferuju...... měla bych?
aha, relativizuješ se k "nim" - jsi celá odcizená .-) ale máš jich plný jejich pokoj .-))))
drfaust> jako že v Tobě vyvolala moc citů? :o)) nebo Ti snad připadá rozněžněná... to mně teda ne... :o)
asi mi to sebral ten závěr, to proplouvající nenaplnění. Naopak ty city jsou melancholie :-)
je to docela tezke na cteni, myslim tim spis, ze to musim cist nekolikrat, ze zjistim ten nejsilnejsi pocit, evokuje jich to vic. ale libi se mi to.