Můza

Jednoho zimního večera

začala se dít kouzla.

Přilétla Múza básníků

a pod peřinu mi vklouzla.

Častovala mne polibky,

hladila mne i sebe.

Verše jsem jí přednášel.

Byly v nich les i nebe.

Byla v nich vášeň, lásky žár,

chtěl jsem je na papír napsat.

Světlo však změnilo básně v cár,

když Múza začla mít nachvat.

Příště až zase přiletí,

budou se zase věci dít,

pod polštář si dám baterku,

na dveře napíšu „NERUŠIT“.

Pak třeba holka nezmizí

jak nad kastrolem pára.

Vy pak budete moci číst

co jí po nocích čmárám.