Zamilovaná

Melír ve vlasech má,

proč si mě nevšímá?

Každé ráno vidíme se,

jak mou nepřítomnost snese

když já trpím jako zvíře,

ač je to k nevíře,

jen pár dní když ho nevidím,

za lásku k němu se nestydím.

Já prvně ho viděla jak v buse sedí,

všimla jsem si, že nenápadně na mě hledí.

Jediný pohled stačil k tomu,

abych mu podlehla...tomu...

Už rok to trvá a já se trápím,

zda autobusem s ním se domů vrátím.

Každé ráno toužebně hledám jeho zrak,

mnohdy marně - je to tak.

Mívám pocit, že na mě dlabe

nekouká na mě, jinak všade.

Ať si nenosí ponožky čisté,

nedělá to, to je jisté.

Čemu bych se na světě měla ještě smát,

když  on mě nejspíš nemá rád.

Byť jedním prstem dotknokut se ho smět,

rázem pro mě bude lepší svět.

Depku už jen občas mít,

jen když on mě bude chtít.

Chci ho jen pro sebe mít,

bez něj už dál nechci žít.

Řešením by bylo pozvat ho na colu,

konečně bychom byli sami spolu.

Problém - vždyť já colu nepiju

moc si to neužiju.

Co kdybych pak políbit ho chtěla,

dotkla by se naše těla,

on bublinkdy by v sobě měl,

co když na slušnost by zapoměl?

Brknul by mi do pusy

...a pak že se mi nezhnusí!

...líbat bych ho chtěla - jistě,

přisála já bych  se jako klíště.

Nikdy už bez něj nechci být,

však můžu si nechat o něm jenom snít.

Jiskra v oku, postava stepilá,

proč já se zamilovala do toho debila?

Zdalipak ví že láskou k němu hynu,

nic mě netěší, životem se sotva šinu...

Žiju smutně, ze dne na den,

než bez něj, ať mě radši zamáčkne valící se kámen.

Kterou teď  líbá když né mě,

musí to s ním být nádherné..

Trápí mě trápí

život se mi krátí.

Smutný je na mě jistě pohled,

nebude-li můj, dostanu nad sebou ochranný dohled.

Paranoidní se z něho stanu,

vody plnou napustím si vanu.

Šampón do očí,

hlava se zatočí,

omdlím tam lehce,

propadnu depce,

utopím se zcela,

budu mrtvá celá...

Kvůli němu bídně zhynu

neuroní ani slinu....