Koncert

   Max miluje Zuzanu, Zuzana jde na koncert. Max je kamarád ředitele koncertního festivalu, tak chce na koncert taky. Nejde do sálu, schová se vedle a bude se dívat za záclonou, jak to Zuzaně sluší. Umělec se s Maxem taky zná, prohlížejí si společně Zuzanu, jak jde celá v černém pod červeným deštníkem na koncert a umělec říká: "To máš takovou kurvičku?" "Nečum na ni," opáčí  vztekle Max, "je elegantní." Umělec hraje fugy, Max vysvětluje, jak je to mezi ním a Zuzanou. Zuzana poslouchá fugy i vysvětlování. Poslední fuga. Zuzana zpozorněla. Křičí: "Dávej pozor, teď."  A tóny se linou jako voda v zurčícím potůčku, tak nádherně rychle, tak nádherně pravidelně, sinusovky letí nahoru, letí dolu, Zuzana je čím dál užaslejší, všechno perfektně rytmicky sedí. Max říká: "Je to génius." Zuzana cítí blaho, točí se jí čtvrtá čakra. "To není možný," křičí v duchu Zuzana, "ta hudba mi roztáčí čakru." Čtvrtá čakra je čakra lásky a nebeského cestování.

   Umělec dohrál a cítí to Zuzanino nadšení, přichází před diváky a vítězoslavně se podívá na Zuzanu. A Zuzana je moc spokojená, vrátí mu ten nadšený pohled desetkrát. Dotkl se nejcitlivějšího místa. A Max říká: "Viděl jsem svatozář kolem Zuzaniný hlavy, opravdu chodím s Panenkou Mariií. Musím to zavolat čarodějovi."