Ochlastnice

co říct?

OCHLASTNICE

 

U lavice harant stál,

z plna hrdla chlastal

ochlastal se do něma-

plácnul s sebou do sena.

 

Poledne v tom okamžení,

fotr přijde z hospody:

a mně hasne u vaření

pro tebe, ty chlasto, ty!

 

Dost! hle walkman a počítač -

hrej si - tu máš mobila!

Než mobil, počítač i walkman

bouch, křup letí do kouta.

 

A zas do hrozného chlastu -

i bodejž tě čmelák sám - !

Že na tebe, ochlastníku,

Ochlastnici zavolám!

 

Pojď si proň, ty Ochlastnice,

pojď  vem si ho chlastníka!

A hle tu kdos u světnice

dvéře ztěžka odmyká.

 

Velká, bledá, tváři hezké

pod kapucou osoba,

o berličce, hnáty rovné,

hlas - vichřice nepodoba.

 

Dej sem chlastu - Kriste pane,

odpusť hříchy hříšnici!

Div že smrt jí neovane

ejhle tuť - Ochlastnici!

 

Ke stolu se plíží tiše

Ochlastnice jako stín:

madr hrůzou sotva dýše,

haranta chopíc na svůj klín.

 

A vinouc je, zpět pohlíží -

běda, běda harantu!

Ochlastnice blíž se plíží,

blíž - a již je vzápětí.

 

Již vztakuje po něm ruku -

matka tisknouc ramena:

Pro Kristovu drahou haksnu!

klesá smyslů zbavena.

 

Tu slyš: prvá - druhá - třetí -

poledne zvon udeří:

klika křupla, dvéře letí,

fotr vchází do dveří.

 

Ve mdlobách tu madr leží,

k prsům chlasta přimknutý,

madr vzkřísil ještě stěží,

avšak harant - zalknutý!   

---