Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

ZKRATOVITÉ JEDNÁNÍ

01. 10. 2004
0
0
1749
Autor
fungus2

INSPIRACÍ MĚ BYLA PODOBNÁ UDÁLOST, KTERÁ SE ODEHRÁLA V 80 LETECH 20. STOLETÍ. ČÁST PRVNÍ

Poručík Jeff Harris seděl strnule za stolem a hleděl na majora Clarka Davidsona, který svíral v rukách desky, ve kterých měl jeden list papíru.

„Je mi líto, pane poručíku, ale lékařská zpráva hovoří jasně. Váš psychický stav vám znemožňuje další působení v armádě.“

„Jsem naprosto v pořádku. V poslední době toho na mě bylo nějak moc a tak jsem to trochu nezvládal.“

„Plně vás chápu, ale váš stav se může zhoršit a to by pak mohlo vést k úplnému vašemu zhroucení. A to nemůžeme riskovat.“

„Ty léky co mi dal ten doktor, mi určitě pomůžou. Tak proč bych měl odejít. Bude to určitě v pořádku!“

„Pane poručíku. Nemůžete řídit tank a být pod vlivem nějakých léků. To si musíte uvědomit.“

„To ale pro mě znamená úplný konec. Jsem přeci dobrý. Otec i děda také sloužili v armádě. Co budu dělat? Vy mi ničíte kariéru!“

„Prosím, abyste se uklidnil!“

„Co vy byste dělal, pane majore, na mém místě? Byl byste v klidu? Určitě ne!“

„Snažil bych si zachovat chladnou hlavu. Jinak vás plně chápu…“

„Nic nechápete!“¨

„To stačí! Nařizuji vám týdenní dovolenou a pak uvidíme co dál.“

„Už jste mě odepsal. Sám jste říkal, že v armádě musím skončit!“

„Dejte si odchod! A ta dovolená je rozkazem!“ vyhrkl prudce major, kterému už došla trpělivost. A oba se skoro současně vztyčili. Chvíli si hleděli zpříma do očí.

„To vám nikdy nezapomenu!“

„Odejděte!“

„Provedu!“ řekl a v očích se mu zračila nenávist. Pak se na podpatcích otočil a rázně vykročil ke dveřím, které prudce otevřel. Demonstrativně je za sebou zabouchl. Poté vykročil chodbou a v sobě pociťoval bublající vztek. Uviděl odpadkový koš a pravou nohou do něho prudce kopl. Skoro prázdný koš opsal ve vzduchu velký oblouk a vysypalo se z něj několik papírků. Po jeho dopadu do koše opět kopl a ten se za velkého rachotu skutálel schodech.

Za okamžik seběhl schody. Prošel další chodbou a vyšel ven. Vztek v něm doslova bublal. Nervózně si zapálil cigaretu. Očima přejel budovy kasáren. Zvykl si na ně a na vše, co s vojenským životem souvisí. To vše náhle mělo být minulostí. Ne! To se nesmí stát. On je v pořádku. Nějaký major mu přece nestopne kariéru!

Vztek s ním pořádně zacloumal, když uviděl vycházet majora ze dveří budovy. Zabodl do něho na dálku zrak. Prudkým pohybem ruky zahodil cigaretu a na zemi na ní dupl. Vyfoukl cigaretový kouř a pocítil, jak se ho zmocňuje na plno vztek. Měl pocit, jako by se s ním vše zatočilo.

Major nasedl do svého automobilu a rozjel se směrem k bráně. On se rozeběhl na opačnou stranu. Rychle doběhl k zaparkovaným tankům v podlouhlém stavení. U nich bylo několik mechaniků a zbrojířů, kteří tanky připravovali na příští den, kdy mělo začít cvičení.

„Je v tomhle tanku ostrá munice a palivo?“ zeptal se ostře jednoho mechanika.

„Ano pane,“ dostalo se mu odpovědi.

Ve zlomku vteřiny naskočil na pancíř a otevřeným poklopem vlezl do nitra tanku. Než se mechanici vzpamatovali, nastartoval tank a prudce s ním vyjel. Překvapení mechanici se na sebe nevěřícně podívali.

„Kariéru si nenechám nikým zničit!“ pomyslel si a zvýšil rychlost tanku. Projel kolem dvou budov a poté se stočil k bráně. Průzorem uviděl několik zmatených vojáků. Strážný vyběhl ze strážnice a začal zuřivě gestikulovat rukama. Nezastavil se. Jel přímo k závoře. Dva vojáci před jedoucím tankem uskočili. Vzápětí nato prorazil závoru a vjel na silnici. Otevřel poklop a vykoukl z něho. V dálce vpravo uviděl vzdalující se auto, ve kterém seděl major. To se však zastavilo, protože před ním byla kolona automobilů. Za okamžik jel po silnici stejným směrem.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru