Takhle to nechci

Vichřice slov, pár minut ticha,

pak znovu....

scény jak z Othella..

a proč? To víš asi jen TY.

Neříkám nic,

jen tak sedím...

ticho, neslyším Tě, sama si přemýšlím...

Ty si mluviš a mluvíš...

a já klesám do vzpomínek...

a dávám ti v duchu masku minulosti...

Jak jsi najednou jiný...

Pak mne políbíš...pak začne hra těl...

maska spadla či ne?

Osuším slzy a usnu ti v náručí.

Ráno se probudím a zdá se  mi všechno tak krásný.

Ne,

jen do toby, než zaklaply dveře a já jsem sama...

teď  vím, že to bylo naposled...