Poslední romantik

Pozor, tohle není nic pro citlivé duše!!! Jsem zvědavej kdo se vůbec vyjádří a co na to řekne.
motto: Jak se do lesa volá,
až se ucho utrhne...

Poslední romantik, vylezl na horu, lehl si na záda, pohlédl o obzoru. To co tam uviděl, věděl jen on. Já jsem tam viděl jen, normální shon. Lítaly letadla, běhali lidi... Pro boha co tam ten, romantik vidí? Potichu díval se, na slunce západ, a já už pomalu, začínal chápat... Pak vyšly hvězdy. To byla krása! Cítil jsem jak ve mně, má duše jásá. Dál měsíc ukázal, svou jasnou tvář, země se polila, stříbrem až až. Už se mu nedivím, že tady sedí, sedí a přemýšlí, do nikam hledí. Když už jsem skoro chtěl, říct že jsme dva. Zahlíd jsem postavu, tmavší než tma... Pak jsem ji uviděl, řek jsem: “Ty pacholku! Ty místo na hvězdy, čekáš tu na holku!“ On si jí taky všim, jak šťastný štěně, vyběhl naproti, té skoro ženě. Padl na kolena, pěl na ni ódy... Ona: “Proč kurva sem nevedou schody?“ Sedli si do trávy. Co bylo dál? on začal vyprávět, o všem co znal. Vyprávěl o stovkách, přečtených knih... V odpověď slyšel jen, bodavý smích. Nevzdal se bláhový, zbláznil se z lásky, prostě jí vyprávěl, tak, bez otázky. Povídal jí o hobitech, o elfech a o lidech, o dracích a o magii, dál o letech na křídlech. Dívku už to nebavilo, snědla další keks... “To je všechno zajímavý... A co takhle sex?“ Zardělý romantik, kývl, že jo. První chvíli ze začátku, celkem mu to šlo. On jí šeptal něžná slůvka... Ona: “Přidej! Dělej! Ale no tak vzpamatuj se. Nebuď tak nesmělej!“ “Tak dost seš neschopnej, už tu dál nebudu. To jsem si pomohla! Takovou ostudu.“ Už napůl svlečená, vstala a utekla, On - výraz jako když, ruku mu usekla... Pak za ní vyběhl, ze všech svých sil... Ani já nezůstal, tam o moc dýl... Další den romantik, vylez na horu, sedl si do trávy... Proklel tu potvoru! Vytáhl pistoli, dal si ji pod bradu. Výstřel se rozlehl, do slunce západu... Nahoře čekal jsem, až se zas rozední. Takže teď já jsem ten, romantik poslední...

---