Vody pád

...stud polil oblohu záhy...

Na okraji skal se dívá, dole v hloubi Démon dřímá, zpění křišťálovou šťávu, pomotá ji navždy hlavu. Obří slalom zvládá v celku, sem tam kámen změní v Telku, rozplynouc se v mračno kapek, slyší skály vody nářek. Již není ta, jenž shlíží shora, teď usměrnila ji pokora, v klidu probubláva řekou, změníc slupku tvrdou v měkkou. Natloukla si pěkně zadek, pod hladinou zní teď nářek, stěžuje si na Hladinu, neb neschystala jí peřinu. Do neznáma z výšky koukat, svou melodii tiše broukat, nevyplatí se i vodě, neunikne svojí zlobě.

---