Ženáč a mladá dívka okem zralého muže

***

Tak je to tady. Dneska nastupuje. Prý je to holka sotva po škole. Jsem zvědavý na to, jak vypadá i na to, jestli sem vůbec zapadne. Za poslední měsíc odešly čtyři. První zjistila, že je těhotná; druhé se zdálo, že dostává málo peněz; třetí nezapadla do kolektivu a čtvrtá – to už si ani nevzpomenu. A teď tedy přijde nějaká novicka – Klára Pylová. Co od ní mám k sakru očekávat? No, to se už nakonec za chvíli dozvím – má tu být za půl hodiny.

***

Už jsem se s ní setkal. Musím uznat, že je to docela hezká holka – tmavovláska s hezkou postavičkou, že bych i málem zapomněl, že jsem šťastně ženatý. Jmenuji se Richard Kolařík a je mi osmatřicet, mám dvě děti – desetiletého Ríšu a šestiletou Nikolku. Manželka Hedvika je velmi tolerantní a vlastně i přitažlivá žena – když si vzpomenu, jak jsme o ní s Petrem – to je můj nejlepší přítel – zápasil..., nakonec si vybrala mě, a i přesto jsme s Petrem zůstali přátelé. A teď si sem přijde mladý kuře a naruší můj ledový klid...

***

Byla tady už týden. Já se jí snažil raději nepotkat, protože jsem měl strach, že by na mě mohla něco poznat... Bohužel jak to tak bývá, všechno se spiklo proti mně. Potkal jsem jí hned za prvním rohem. Dělal jsem, že jí nevidím, ale ona začala hovor.

„Vy se mi vyhejbáte, pane šéf?“ zeptala se nevinně.

„Ne, kdepak – vypadá to tak?“ odpověděl jsem.

Usmála se a vypadlo z ní:

„Nevypadá – ono to tak je, pane šéf!“ mrkla na mě a zmizela ve skladu.

„Sakra.“ zaklel jsem v duchu. „Jak ona to dělá, že mě vždycky takhle dostane? Musim toho nechat – jsem šťastně ženatý a nic mi nechybí...

***

Večer jsem šel s kamarády na pivko, ale tentokrát jsem nějak neměl na nic náladu, čehož si všichni samozřejmě všimli a využili toho ve svůj prospěch a začali si mě pobírat.

„Tak co, Hedvika ti nedala, že se takhle tváříš?“ začal, kdo jiný než Petr. A ostatní se samozřejmě ozvali také.

„Nebo že by za tím byla jiná?“

Všichni se bavili na můj účet, ale mě to tentokrát bylo jedno. A najednou jsem jí uviděl. Stála u baru s jakýmsi mladíkem – podle toho, jak se k ní měl, jsem odhadoval, že je to její přítel. Zůstali tam jen asi tři minuty, ale já si nemohl nevšimnout, jak na mě spiklenecky mrkla.

„Už jí to zřejmě došlo a bude mít teď navrch“, napadlo mě.

***

Dva měsíce jsme kolem sebe chodili jako že nic. Ona na mě občas mrkla a já dělal, že to nevidím. Blížil se konec roku a já v tu dobu ještě netušil, co se stane. Těžko říct, jestli to věděla ona.

***

Tak tu byl konec roku, a tak se celé naše oddělení domluvilo, že to půjdeme někam zapít. Nakonec jsme zvolili bar Midnight, který se nachází kousek od centra našeho „velkoměsta“. Musím podotknout, že bar Midnight dělá svému jménu čest, protože opravdu nikdo z nás neodešel dříve než o půlnoci. Nakonec jsme odcházeli, my vytrvalci, v půl čtvrté ráno. Všiml jsem si, že jde Klára sama, a proto jsem se jí zeptal, zda jí můžu doprovodit. Neodmítla. Šli jsme noční Vlašimí a mlčeli. Po chvíli se Klára zastavila a řekla:

„Tak jsem doma“ a po malé odmlce pokračovala, „pokud chceš, můžeš jít se mnou nahoru.“ Najednou mi tykala, už jsem nebyl pan šéf.

„A co na to řekne přítel?“ podotknul jsem. Jen se usmála. V tu chvíli mi došlo, že kdyby byl doma nezvala by mě. Tiše jsem jí následoval, zvítězila ve mně touha a zvědavost nad mou, teď už ne úplně, čistou myslí.

***

Při vstupu do bytu jsem zjistil, že z něj cítím jen její vůni – že by tedy žádný přítel nebyl? Než jsem však mohl své teorie dál rozvíjet, vrhla se na mě. Nikdy jsem nezažil to, co tuhle noc – tolik vášně a touhy. Milovali jsme se po zbytek noci.

***

Ráno, když jsem se probudil, nechápal jsem, co se stalo, až když jsem uviděl Kláru... Ještě spokojeně oddychovala. Začal jsem se pomalu oblékat a vymýšlet výmluvu pro manželku, proč jsem nepřišel v noci domů. V tom mě vyrušil její hlas: „Nemusíš se bát, Richarde, nikomu o tom nepovím,“ řekla, aby mě povzbudila.

***

Když jsem přišel po Novém roce do práce, zase jsem měl strach jí potkat. Věděl jsem, že tu musí být – měla stejné směny jako já. Až na obědě mi kdosi řekl, že Klára už nepřijde – za týden odjíždí jako au-pair na rok do Ameriky.