Balada o fuseklích

...sundajíc je odlehčil svému Já...

Čtyři páry Soke v koši, vrstvu špíny v sobě hroší, nechce se jim do lázně, zapáchají výrazně. Párek rukou na ně stačí, nevlídně se k sobě tlačí, pračka smaže jejich touhy, zbyde po nich proužek pouhý. Drkotaj jim zuby strachem, co se stane s jejich nachem, zda-li ještě poznaj špínu, nebo vezmou jim, tu hlínu? Dobře na nohou se cítí, slunce na ně přes den svítí, obavu maj z botasek, utáhnou si opasek. V botaskách se špatně špiní, všichni lidé nejsou líní, nosí taky sandály, botaskám se vysmáli. Krutý osud stvořil díru, již nejsou Soke vhodné k dílu, vhozeny do odpadu, ztrácej všechnu odvahu. Zde si žije špíny kopec, brzy bude s nima konec, příjdou vhodit do kamen, jejich pobyt zastaven.

---