Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNěkdy kolem roku 1985
03. 06. 2003
18
0
3998
Autor
Rowenna
A přidáš do hrníčku
další pěťák
abys zaplašila sen
že nebude na ponožky
že ve frontách neodstojíš
frontu na maňásky
a zbydou jenom
příliš krátká švihadla.
Už v červenci
jsem se budila
z nočních můr. Bloudila
jsem mezi prázdnými regály
smutné hračkárny
co já těm svým dětem
bez protekce
za ten svůj pěťák
k Vánocům pořídím?
Obsesní sen o prázdných rukách.
Tolikrát se vracíval. A někdy v té době
mi synek řek´: „Ještě, že je Ježíšek,
nikdo jiný mi hračky nedává.“
Monty_Python
05. 06. 2003Monty_Python
05. 06. 2003Monty_Python
05. 06. 2003Monty_Python
05. 06. 2003
Monty, a co lékorky? ten vnitřek je vpodstatě pendrek :-))) já vždycky jedla jen to sladký barevný okolo :-)))
Monty_Python
05. 06. 2003cekanka_ucekana
05. 06. 2003Monty_Python
05. 06. 2003cekanka_ucekana
05. 06. 2003Monty_Python
05. 06. 2003cekanka_ucekana
05. 06. 2003Aram_Chačaturjan
05. 06. 2003
Tak tedy ani já se neřadím k vzorným matkám. Fuj, takové slovo. To zní jako vzorný pracovník. :-))) Ale když ty banány přece byly taková vzácnost, že ano. :-))
cekanka_ucekana
05. 06. 2003Monty_Python
05. 06. 2003cekanka_ucekana
05. 06. 2003
No jo, od tchyně přidělení takového titulu obzvlášť potěší. :-)) To ta moje tak milosrdná nebyla. Hlavně si myslím, že je to bezobsažné. Neexistuje nic takového, jako je vzorná matka. Nějaký prototyp matky? Neexistuje ani prototyp dítěte. Takže, můžu být občas ulítlá, a vyjít ven s děťátkem ve špinavé čepičce, a nevyžehlit triko, a tajně na záchodě jíst burské oříšky, ale nesmím v žádnou chvíli přestat to své dítě milovat. :-))
cekanka_ucekana
05. 06. 2003
tyjo, já jsem si ráno koupila pytlík lékorek a teď jsem ho tady CELEJ sežrala - mně hrozně chutnaj ty "obaly", ale nemohla jsem to v práci okusovat, stačí, jak po nich slintám, to už by bylo dost nechutný, kdyby mě někdo viděl... ale zatim mi nic nejni... :))
Monty_Python
05. 06. 2003Monty_Python
05. 06. 2003
Já jsem asi zvrhlá, ale lékorky a pendreky miluji a můžu je jíst na husto. Hned běžím si je koupit. :-))
cekanka_ucekana
05. 06. 2003Monty_Python
05. 06. 2003cekanka_ucekana
05. 06. 2003Monty_Python
05. 06. 2003cekanka_ucekana
05. 06. 2003
no právěže i ty vnitřky, píšu přece, že to nemůžu v práci ohlodávat, to by si mě všimli... já tu moc nesmím jíst při práci, když tu kromě toho všeho, co dělám, ještě mám zvedat telefény! ale teď trochu škrundám...
Monty_Python
05. 06. 2003cekanka_ucekana
05. 06. 2003
jestli Monty zrovna nerodí, tak to určitě zvládne
mimochodem, já taky zvracela asi 3 x v životě, ale ta historka o posledním zvracení je moc nechutná, kdyžtak jenom Monty do Zpráv - Monty, vyprávěla jsem ti, jak to bylo s h. a s borůvkama? :))))
:-)))
a babičky chodily furt dokola do fronty na mandarinky...to bejvaly Vánoce! :-)
Co babičky, i maminky s dítětem na ruce. A nejhorší bylo, když přivezli banány dva dny před vejplatou. Byly banány, a nebyl chleba. :-)) Celé dětství svých dětí jsem neokusila banán, mandarinku. Když už byly, tak pro děti, přece.
R., to bych nechtěla zažít!! Ten pocit! Na blbůstku až moc dobrý!*** a a a co Hašlerky - tenkrát v tom krásným roce 1927???:-)
jojo... sice jsem byla tou dobou na gymplu, ale pamatuju a rozumím...
nin: já měla dráčka, želvu a žábu ;-))))
no ... byly to samý šmuky, ale byla z nich nějak větší radost ... nebo jsem stará struktura ?
cekanka_ucekana
30. 05. 2003
Ano, budím. Je to opravdu obsesní sen. :-)) A vracívá se mi i teď, když děti velké pro hračkách netouží. :-))
No, ono to má ještě jednu rovinu. Ten rok je důležitý. Pamatujete si tu hrůzu, kdy všechno pod pultem, nic normálně se nedalo sehnat? Naposled jsem takhle vybrakovaným hračkářstvím bloudila zhruba před půl rokem. Ve snu. :-))
cekanka_ucekana
30. 05. 2003
Pamatuju se, jak mi táta nosil naprosto nevhodný dárky pro děti -takový ty nechutný zvířata z průsvitný gumy, co se prodávaly na poutích, dalo se to přilepit na sklo myslím, na tu lepkavou stranu se chytal každej chloupek, dalo se to skvěle trhat na kusy :)) - většinou to byly gorily nebo hadi - máma z toho měla pokaždý záchvaty, že to je ohavnost :)))
Jinak jsem měla hračky každej pes jiná ves a některý vyřezaný od dědy - vzpomínám tu jak Malej Bobeš, co? :)) - ale děti si můžou hrát s čímkoli, měla jsem dohromady zvířata s panenkama a se vším možným a představovaly úplně něco jinýho, než měli... akorát mi trochu vadily ty jejich různý velikosti, ale jinak mi byly detaily šumafuk... :)
a já jsem v tomhle roce sháněla výbavu na miminko :-) ještě, že jsme měli " protekci " v Bambinu, jinak jsme neměli šanci na dupačky :-)