Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Anika - příběh ze světa Matrixu

31. 05. 2003
4
0
1839

Jestli se v něčem můžete na lidstvo spolehnout, pak v tom, že jakkoliv si myslíte, že ho dokonale znáte, vždy vás překvapí. Je to teprve rok, co se od povstalců dozvěděli pravdu a navzdory všem našim předpokladům, s nimi většina sympatizuje. Byli jsme si naprosto jistí, že jsou úplně závislí na MATRIXu. Ale nyní se potvrdil opak. Začalo to mezi mladými a postupně se připojovali další. Jedinou výhodou z toho plynoucí je, že se nám v jistém ohledu zjednodušila práce. Když lidé zjistili, co jsme zač, a že proti nám nic nezmůžou, začali se nás bát. Takový respekt jako teď, jsme ještě nikdy neměli. Současně se strachem, se však začala šířit naděje. Systémem pronikala zpráva o zbrani, kterou vlastní povstalci. Zbrani silnější než cokoliv, co jsme znali. Viru schopném zničit většinu systému a osvobodit devadesát procent lidstva.

Bylo nás tam pět. Tři zůstali venku u vchodů, dva šli dovnitř. Vyšli jsme do pátého patra. Tam byli předtím zachyceni čtyři narušitelé. Zastavili jsme se na začátku asi deset metrů dlouhé chodby, na jejímž konci byla poměrně rozlehlá místnost, a vytáhli zbraně. Přes místnost přešla nějaká postava. Zastavila se a pohlédla přímo na nás. Zvedl jsem pistoli a zamířil. Uskočila dřív, než vyšla rána. Starým opuštěným domem se rozlehlo: ,,Agenti! Jsou tady! Zdrhejte!!!" Rozběhli jsme se na konec chodby. Jeden tam na nás čekal, schovaný těsně za dveřmi. Jak viděl, že vbíháme, seknul po mě katanou. Zaklonil jsem se. Čepel prošla deset centimetrů nad mým tělem a zasekla se do rámu dveří. Narovnal jsem se, přiložil mu pistoli k hlavě a stiskl. Šlo to takovou rychlostí, že to ani nezaznamenal. Kus jeho hlavy se rozprskl na stěnu. Agent Tyson šel vlevo, já vpravo. Došel jsem chodbou z místnosti ke dveřím a otevřel je. V rohu se někdo schovával ve tmě. Namířil jsem zbraň. ,,Prosím, neubližuj mi." ozval se dětský hlásek. Přistoupil jsem blíž. Byla to holčička s dlouhými zlatými vlasy svázanými gumičkou. Krčila se v rohu, hlavu schovanou za rukama. Pomalu zvedla oči a pohlédla na mě. Agent Tyson právě zastřelil dva narušitele. Ona byla poslední. Schoval jsem zbraň a podal jí ruku. Stoupla si a chytla se jí. Oznámil jsem, že ji bereme s sebou. Mohla by něco vědět. Bylo podezřelé, že vzali do Matrixu někoho tak mladého. Nejspíš se tu měli s někým setkat. Posadili jsme ji do místnosti pro výslech a dali jí limonádu. Šel jsem tam sám. Víc agentů by ji jenom vyďesilo. ,,Ahoj, já jsem Agent Davis." Koukala na mně nevinnýma dětskýma očima a brčkem srkala z velkého kelímku, který držela oběma rukama, pití. ,,Já jsem Anika. Ty nemáš jméno?" Překvapilo mně, že se nebojí. ,,Ne jenom příjmení." Zřejmě ještě moc nechápala, o co tady jde. ,,A proto si tak smutnej?" ,,Ne, mě to nevadí," tohle bude na dlouho. ,,A nejsem smutnej, jsem jenom vážnej. Potřeboval bych se tě ale na něco zeptat. Pomůžeš mi, Aniko?" Pokývala hlavou. ,,Dobře. Potřebuju, abys mi řekla všechno, co víš o těch lidech, se kterými si přišla." ,,Já jsem ale přišla sama. Ty jseš Johnny, už to vím." ,,Ne, nejmenuju se Johnny. S někým si mě pleteš. A jak si mohla ..." ,,Seš Johnny. Jenom ti to neřekli." Tohle začínalo vypadat slibně. ,,A kdo? Kdo mi to měl říct?" Celou dobu, co jsme spolu mluvili, vypadala klidně. Teď ale z ničeho nic ožila, přeběhla ke dveřím a řekla: ,,Budeme si hrát." Nato otevřela a vyběhla ven. Vstal jsem, přešel ke dveřím a otevřel je. Venku stáli dva agenti a hlídali. ,,Kde je?" zeptal jsem se jich. ,,Kdo?" Odpověděl jeden. Jeho odpověď mě překvapila. Co se tu děje? Rozhlédl jsem se po chodbě. Asi dvacet metrů vlevo byli skleněné dveře, vedoucí přímo na náměstí. Stála venku. Přitisklá na dveřích. Usmívala se a koukala přímo na mě. Ty dveře jsou na kartu. Jak se dostala ven? Vyběhl jsem z budovy na náměstí. Všude spousta lidí. Ze strachu mě obcházeli obloukem. Neviděl jsem ji. Jak to? Zadával jsem systému požadavek na vyhledání pořád dokola, ale napřicházela žádná odpověď. Jako by byla neviditelná. Náměstí bylo moc velké na to, aby se stihla někde schovat. Co když povstalci aktivovali virus a systém začíná selhávat? Rozhlédl jsem se kolem. Všechno vypadalo normálně. Najednou se přede mnou objevila a vzala mě za ruku. ,,Ty za to nemůžeš Johnny. Stvořili tě, aby se přiblížili k lidem. Pochopili je. Musel to být někdo z nich, aby to mělo smysl. Sebrali ti identitu a dali novou." Stál jsem jako přimražený. ,,Co si sakra zač?" ,,Tam venku mám fyzické tělo, do kterého se brzy vrátím. Jsem stejně jako ty připojená k systému už od narození. Před třemi lety se ale díky chybě sloučil můj duch s programem Matrixu a vzniklo to, co jsem dnes. JÁ JSEM PROGRAM ANIKA. Dítě člověka a systému. Lidé a stroje si moc ubližují. Přišla jsem, aby to tak nebylo. Jak jsem slíbila, pomůžu ti." Najednou jsem se nemohl ani pohnout. ,,Nejdřív ale musíš pomoct ty mně. Systém tě použil, aby se dostal k lidem. Takže teď já musím použít tebe, abych se dostala k systému. Nejblíž, jak to jen jde." Držela mou ruku a já cítil, jak do mě přes ten dotyk něco vniká. Až do mého nitra a ještě hloub. Zatřepala hlavou a rozpustili se jí vlasy. Z jejich kořínků začali proudit pramínky kódu. Stékali ji po zádech až na zem a hluboko do ní. Najednou zafoukal vítr, zvedl její vlasy a proudy kódu se řinuli na všechny strany. Lidé na náměstí začali mizet. I budovy se ztrácely. Najednou se zdálo, že má mnohem víc vlasů, jak byli prosyceny kódem. Mraky kódu stoupaly k nebesům, až zaplnili celou oblohu. Všechno se v nich ztrácelo. Všechno kromě náměstí a federální budovy. U jejích oken stáli agenti a s kamenými výrazy se koukali ven. Ztratili svůj smysl. Začali se včleňovat zpět do systému. Jeden za druhým se rozplývali. Když zmizel poslední, budovu zaplavila vlna kódu. I náměstí se začalo ztrácet. ,,Co se to děje?" ,,Tato podoba Matrixu už není zapotřebí. Zbytečně by zabírala paměť. Systém teď běží na záložní zdroje. Pojď. Jdeme domů." Najednou jsem ucítil ostrou bolest u srdce. Padl jsem na kolena. Zatmělo se mi před očima. Probudil jsem se v plástvi. Panebože. Takže měla pravdu. Nejsem agent. Protrhl jsem obal a vyndal si trubici z krku. Venku bylo šero pod zamračeným nebem. Všude kolem mě byli lidé. Seděli ve svých nádržích a bavili se spolu o tom, co se stalo. Najednou se nebe rozzářilo. Za chvíli se ozvala rána a všechno se mírně zatřáslo. To v oblacích explodovala hlavice. Taková, které teď bouchali po celém světě. Ani ne za pár hodin, dřív, než se stačili vybít baterie strojů, pronikly skrz temné mraky první paprsky a dopadly na nekonečná pole solárních panelů. A to byl jen začátek. Během několika měsíců jsme za pomoci A.I. byli schopni začít obnovovat zeleň. Do několika let jsme postavili města a začali s obnovováním komunikace. Jeden z prvních zákonů, které jsme schválili, byl zákon o právech umělé inteligence. Brzy jsem našel Aniku. Žije teď se mnou a Karou, jednou úžasnou dívkou, kterou jsem potkal.

Tak si říkám: jestli existuje ráj, tak to tam vypadá nějak takhle.


Celebrian
26. 11. 2003
Dát tip
Zní to zajímavě..prostě zkrácenej Matrix...:-))

trigate
11. 08. 2003
Dát tip
Teď jsi úplně mimo. Jakou to má souvislost s tím, že princip světa Matrixu je znám již ze zlaté kyberpunkové doby Williama Gibsona a jeho Neuromancera. Například Harrisonův román "MAKE ROOM!MAKE ROOM!", by podle tebe také jen parazitoval na Orwellovské vizi. Matrix prostě svým pojetím spadá to tohoto specifického žánru, ovšem má vlastní příběh a má také vlastní konec. A tato povídka se svým názvem a prostředím sebevědomě cpe do světa Matrixu, ale nevejde se do něj ani svým pojetím, ani koncem. Navíc bych ji nedokázal zařadit ani do žánru kyberpunk, na to je moc optimistická a jednoduchá.

Lowlander
09. 08. 2003
Dát tip
No, ja budu o něco kritičtější, přijde mi to málo živé. Někdy by se hodilo některá souřadná souvětí buď rozdělit na dvě krátké věty (to se hodí pro gradaci napětí) a nebo je rozšířit v obsáhlejší sdělení. Takhle mi příběh připadá neplynulý... a navíc trpí neduhem valné většiny povídek na písmákovi-je moc krátký. nevyužívá ani z poloviny potenciálu, Jirko, víc si vyhraj se slovy, s obrazy... jinak to je dobré :o)

Lowlander
09. 08. 2003
Dát tip
A ještě jedna věc, trigate, ve sve obsáhlejší kritice se dovoláváš filmové trilogie MATRIXu, resp. jejího konce. Vzhledem k tomu, že samotné filmové zpracování jen parazituje na Gibsonově teorii Matrixu, nemá Tvá připomínka význam... Dost mě mrzí, že každej, kdo viděl Matrix se hned považuje za znalce a profíka, ale přitom o této filozofické teorii božského Williama Gibsona (jinak též zakladatele několika psychologických směrů a blízkého přítele spisovatele Philipa Kendreda Dicka) neví vůbec nic... Ale asi to tak má být... :'o///

trigate
15. 07. 2003
Dát tip
RomanticMonster: Omlouvám se za tu nepřesnost v kritice. Ale občas se mi stane, že přehlédnu důležitý detail. Je to tím, že v podstatě sleduji dílo, jako celek. Jak na mne působí a jak je napsáno. A to tvé dílo je napsáno dobře. Je znát řemeslná zručnost. Jen na mne dobře nepůsobí ten příběh.

trigate : Cetl jsem tvou kritiku a musim uznat ze vytky, ktere si popisoval jsou opravnene. Snad bych si jen dovolil (ciste na okraj) malou opravu. Virus, ktery ukoncil Matrix nevytvorili rebelove, ale vznikl sam (viz: cast o puvodu Aniky). Toto nedorozumeni ale nejspis vzniklo mym nedokonalim popisem. Take je pravda, ze ten konec je na prostredi Matrixu moc preslazeny, ale to uz jsem proste ja. A jednim dechem bych chtel tobe i vsem ostatnim podekovat za kritiky a pochvali k memu vytvoru.

Mair
09. 07. 2003
Dát tip
Matrix, ale..ten konec je nějakej sladkej. A mos šťastnej. Ale nápad s tím dítětem je docela originální:-)

Cirri
01. 07. 2003
Dát tip
Sauron Reloaded ;-)

trigate
29. 06. 2003
Dát tip
Hm. Tak trochu Animatrix na ruby. Chybí tomu napětí a okamžiky beznaděje, tak typické pro Matrix. Pokud to mělo film parodovat, tak se to moc nepovedlo. Pokud to jde jen o využítí prostředí Matrixu, tak to také moc povedené nebylo. Podobné příběhy ve zmíněném Animatrixu stojí spíše na okraji a nesnaží se ovlivnit hlavní příběh. Tím méně konec. Tento konec je přeslazený, uspěchaný a podivně happyendový. Autor se tady ani minimálně nepozastavil nad problémy, které by musely nutně při takovém konci nastat. Jak by se vedle sebe vešly na této planetě ty miliardy lidí a miliardy strojů spou se zelení a nekonečnými poli solárních panelů? A co xenofobní nálady? Už vidím lidi, kteří se probudí, posadí se, chvíli si v pohodě podiskutují se svými sousedy a pak si podají ruce se stroji a "benevolentně" schválí zákon o právech umělé inteligence, která je po desítky generací věznila a zneužívala. A pak také vidím pár stovek rebelů, bez vyššího vzdělání, jak naprogramují supervirus, který rozloží počítačovou síť strojů, vyvíjenou a zdokonalovanou po staletí samotnými stroji. Shrnutí: Příběhy, postavené na světě Matrixu jsou zajímavé a většinou víceméně povedeně doplňují samotný nosný příběh. V této povídce však již autor zašel moc daleko, navíc v době, kdy ještě ani není znám oficiální konec filmové trilogie. Stejně tak by působila povídka na téma Pána prstenů, kde by někdo úplně neznámý zabil Saurona a jen tak mimochodem by ušetřil Frodovi práci.

Lysandra
28. 06. 2003
Dát tip
Je to mooc pěkný. Asi by se mi to líbilo víc ukončený v tu chvíli, kdy se probudí a nebe se rozzáří. Těch pár vět potom mi přijdou už...ne zbytečné, ale jsou tam navíc. Ovšem je to jen otázka názoru : ) t*

RadeX
12. 06. 2003
Dát tip
Dost dobrý. tip

Cirri
03. 06. 2003
Dát tip
Prepac ale pripada mi to ako hrozna kravovina ;-) V podstate asi ako cely matrix reloaded ... takze ked sa ti pacil tak to ber ako pochvalu ;-))))

Cirilla
01. 06. 2003
Dát tip
* jo

katugiro
31. 05. 2003
Dát tip
zajímavá idea, i když místy trochu skřípe - ale v takovém světě si jako autor můžeš určovat pravidla... také mi přišlo, že jdeš jen po povrchu věcí, ale to je možná v zájmu plynutí děje :) nejhorší dojem působí gramatika - čárky a shody koncovek (i/y), také odstavce by to vylepšily :)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru