Toulky

...sic zavoněl pro růži odnikud...

Ó krajino skalistá, svou stálostí sis nejistá, neb pomíjivost patří k tobě, trpkost nacházím v tvé zlobě. Z kamenů máš kupu dětí, čas ti v nekonečno letí, kontinuo vážeš uzly, probudilas Bouře slzy. Skrápí kapky tvoji kůži, zavoníš po rudé růži, vdechlas novou naděj býlí, zastaven chod na malou chvíli, Protrhává Slunce mráčky, beránci jsou pouhé hračky, pohrává si s jejich rounem, spojí v stádo jedním poutem. Příchod Luny znenadání, krouží kolem do svítání, jak dvě hrdličky tu mlčí, ticho nocí dále zurčí. Koloběh tvůj nemá cíle, prožil jsem tu slastné chvíle, v tvém obejmutí jediném, i uzamknu tě v srdci svém.

---