Měsíční noc

marnost nad marnost a nic než marnost

Na nebi beze slov Cassioppeio, Má paní zas odepřela jsi mi svá ústa zapomnění. Ach, tolik toužím a minuty se kolébají ze strany na stranu a jehlice tančí své tance v agónii bolesti smějí se a křičí křičí a smějí se víc, ještě dnes naposled svítí černé slunce a marnost stává se vším. Kolik krůpějí zbývá do tvé číše na oltáři snů. Po okraj naplněna, a přec zdá se nikdy nepřeteče. Tvůj chtíč je bezedným a má touha, kdy té bude konec. Chtěla jsi mne přece jen a jen pro sebe, vidíš, a dnes jsou tvé brány zamčené. Jak lehký a něžný je tvůj zpěv i hebkost jarních květů před ním ztrácí smysl. Trýzeň tvých snů stojí za tu krásu jako těch tisíc předešlých tak i dnešní. Už cítím tvou dlaň na mé tváři a za okamžik ti podlehnu.

---