Sonet o poskvrněném početí

Bez svíček báby padají k spánku

Rodičky plaché znají své kdysi

Obzor se úží. Díky tomu vánku!

Loudá se chýší, hladí něžné rysy

matek těch, strhaných, bolí to, bolí

Vzlykot a křik, bez řeči smích

Dětství tu končí, dětství se rodí

Svlažit rty... jenom z nástrojů líh

Matky a ženy, otců se prosí

Pro večer rodinný není teď čas

O slovo křeč, zmar, bol se hlásí

Co bude? Čí vina? Ptá se mě zas

Z těch očí hlubokých otázka děsí

Z Betléma naděje plamínek zhas