Samota

únor 99 - J.J.M. takový jedno dávnější zamyšlení, teď jsem si to přečet při úpravách netu a něco na mě dýchlo, tak to sem přidávám. asi k tomu napíšu kontra-verzi, možná.

Patologický pocit strachu a nenávisti. Samota užírající sebe sama hrůzou unášená bezbřehou řekou bolesti a smutku. Na černé cháronově lodi já kráčím vstříc temným krásám podsvětí. Nemám ni nejmenšího důvodu se ohlédnout za krutým světlem jasného dne, který mi nepřinesl nic než bolest a utpení. Ne, nemám mu to za zlé. Jen se cítím unaven. Odcházím do zapomnění. Nechť zhynou všechny vzpomínky a mně už není.

---