Básník

Můžete domů, představení končí,

ne, nikoho to nedojímá,

už ztišil se dav zvenčí,

ne nikoho to nezajímá,

že viník tajně brečí.

Jen plivněte mi do tváře,

a označte mě za lháře,

a klečící u oltáře,

mě klidně mějte za tmáře.

Jen nešetřte mě v téhle hře,

tak s vervou do mě lidičky,

že neinný tu dnes zemře,

mi přisoudili sudičky.

Jen prstem na mě ukažte,

a pýchu svou si dokažte,

vždyť děláte to pokaždé,

tak laskavost mi prokažte,

a mluvit přímo zakažte.

Jen vláčejte mě ulicí,

a pranýřujte veřejně,

a zkuste jedy smrtící,

a stovkz roků mučte mě,

však vězte jedno jediné,

že při posledním dechu svým,

vám básník vždycky promine,

co provedli jste kdysi s ním.