No name

Uviděl plačící dívku. Seděla u řeky, hlavu opřenou o kolena a s očima zalitýma slzami se dívala na řeku. Přešlápl z nohy na nohu, chtěl k ní jít, obejmout jí kolem ramen a utěšit jí. Ale bál se. Bál se její reakce, ale i sebe…Dívka mezitím vycítila jeho pohled a jemně pootočila hlavu jeho směrem. To rozhodlo. Vydal se pomalým krokem k ní. Kousek od ní se však zastavil a sedl si na zem. Mlčky pozorovali vodu. Až hoch nevydržel a na vodu promluvil: “Je smutná..přišla ti odevzdat svůj bol a proto pláče. Slzy se stanou tebou a odplavou do moře, stejně jako její trápení…” Dívka ho napjatě poslouchala, pak promluvila i ona…: “Je to trápení, kterého se nezbavím…nic nemůže nahradit ztracený kus duše…” Řeka tiše šuměla a hrála svoji píseň. Posunul se blíž k ní: “Když něco ztratíš, vždycky i něco získáš…” “Co získáš odchodem někoho, komu jsi věřil, koho jsi miloval, v kom jsi měl oporu, který ti vždy pomohl, ať se dělo cokoli stál za tebou a miloval tě?” zeptala se a pohlédla na něj. Trošku znejistěl. Pohlédl na řeku, jakoby tam hledal radu…ale řeka zpívala svojí píseň a odpovědi se z té písně člověk nedočkal. Podíval se znovu na dívku a vzal jí za ruku: “ Získáš sílu. Teď to ještě nevíš, je v tobě moc smutku a hořkosti. Ale až tohle odejde, zůstane síla. Síla, díky které překonáš všechno na světě.” Podívala se na něj, překvapeně, ale i vděčně a zašeptala: “Děkuji…” “Není zač,” odpověděl, “udělám to rád..rád pomáhám.” Dopověděl a zmizel….už jste někdy potkali anděla?