Motýl, pro kterého stojí zato se neopíjet

MOTÝL,

pro kterého stojí zato se neopíjet

A málokdo ví

že v posledním

jedenáctém patře

vysokoškolské koleje

poblíž jedněch z mnoha dveří

na ceduli

která studentům přikazuje

hlásit vlastní spotřebiče

sedí krásný

malinkatý motýl

a se složenými křídly

sladce spí

Dotknu se zlehka jeho křídel

aby i ve spánku věděl

že je tu někdo s ním

komu by mohl svou krásou

(kdyby ovšem bylo nejhůř)

zachránit třeba i život

A stejně jako mladý námořník

který tajně

navzdory přísnému zákazu

propašoval s sebou v kapse

na dlouhou plavbu v zaoceánské ponorce

malou ochočenou myšku

s očima jako korálky

připadám si i já

v téhle ponorce

uprostřed zmoklého nočního sídliště

pustého jako šedivé moře

neboť málokdy bývám tak hluboko

jako v tomto okamžiku

v jedenáctém patře

koleje Volhy

koleje - ponorky

kdy není kde

přečkat tu chvíli prázdnoty

neb nedovolí mi to hrdost

pro dnešek obzvlášť pochybná

a horečka

pro dnešek výjimečná leč vysilující

Pro mnohé příležitost

beztrestně se opít

neboť takovéto situace

prostě nemají řešení

Jenže ani opít se

není řešení

což nejspíš i věděl

ten chlápek v metru

který se

(víc než kdo jiný

po právu)

opil

protože se nemohl smířit s tím

že z davu spěchajících lidí

v sedum ráno v metru na Pavláku

nebyl nikdo schopen

vzít pod paží slepého kluka

a dovést ho k eskalátoru

Řekl mi: "Napiš to tam"

a byl tak upřímný

že jsem mu na to kývl

a píšu to sem

velkým hůlkovým písmem:

JSME HYENY

a ještě říkal

"Ne my dva"

jenže

tím už si tak jistý nejsem

a proto jsem rád

že jsem ho mohl alespoň vyslechnout

neboť i mně by se určitě ulevilo

kdybych mu mohl říct

že v jedenáctém patře

jedné z vysokoškolských kolejí

spí na bílé ceduli

krásný malinkatý motýl

a je mu teplo a dobře

A on by se mi celou tu dobu

díval do očí

věřil mi každé mé slovo

a nakonec přikývl

a smutně se na mě usmál

Ne na důkaz toho

že pochopil

ale proto

aby mne kdykoliv později

nemohlo napadnout

že nepochopil

A když si pak vše zapsal

do svého notýsku

vysvitla naděje

že se někdy někde

v úplně jiné a cizí básni

objeví zmínka o tom

že na jedné z vysokoškolských kolejí

v jedenáctém patře

spí poblíž dveří

na bílé ceduli

krásný malinkatý motýl

MOTÝL

pro kterého stojí zato

se neopíjet

Už brzy přijde zima

a tak nezbývá

než jako každý rok

DOUFAT