Bílá růže

ze sbírky Bílá růže

Ve chvíli, okamžik pouhý jen se blýsklo ostří a už teplá krev proudí a neustává. Ta dýka nebyla čistá skrývala prudký jed kápla na ni slza a za ní další. Asi sním a slyším hudbu ne, to jen déšť smrti rve mé tělo, to pláče růže. Celé nebe roní slzy a já pouhé nic na zemi klečím pod tíhou krásy dá to mnoho sil, hledět vzhůru. To modré nebe roztrhlo slovo a teď to nebe krvácí neumím plavat, ve své krvi. Mnoho stojí dívat se do žáru slunce a zrak je nejmenší cena, kterou nemůžeme zaplatit. Čisté nic všude kolem od obzoru do obzoru prázdnota v dálce do ruda.Uprostřed všeho jedna růže krásná a bílá kvete přede mnou. Jediný dotek pouhý dotek i ten byl zakázán, ale co je věčnost proti jednomu okamžiku. Vztáhnu jsem na ni dlaň celý svět se zatočil jen ona a já jsme zůstali stát. Tak příliš brzo na vždy zmizela, však mě se zdálo, že to bylo nekonečně dlouho. Hledím na svou dlaň a z ní celou tu věčnost to bělostné kolem potřísnila krůpěj krve. Okradl jsem růži o trn a nechal si ho ve svém srdci. Ten trn je má smrt, ale bez něj bych zemřel ...

---