Sen

vše pomíjí a nové nastává

Včera ještě voněly květy tvou pletí zem hřál lesk ve tvých očích. Dnes nic než prázdno vévodí. Jen pár střepů měsíčního světla pár cárů papíru a číše od krve zbyla pro smích. Noc zvolna končí se čas nenávisti a odpuštění nadešel. Čas, zvon bez srdce letních nocí bez sněhu a zpěvu nefritových holubic. Jen strnulý kámen jen sám a pouhý jediný lístek v koruně stromu pozvolna k zemi nespadne. Hoří, celý svět hoří nebesa a zem v jedno spojeny jsou plameny rozkoše smrti. Ani jediný tón z písně souznění nezůstal dnem bez noci. Kéž proudy krve zkrápí bílá roucha kéž marné životy berou údery mečů ve světě bez lítosti. A zas jen ohni zasnoubím své vzpomínky.

---