Odpusť

Vždy položím-li svou hlavu na tvůj prs,

cítím tu líbeznost - jak jsi sladká.

Sladká jako nektar či hroznů trs

a jak dobrá jsi žena, tak i matka.

Nyní znovu svou hlavu skláním

k té nejkrásnější z dam.

Miluji tě, řeknu tvým dlaním,

které až k prstíkům zulíbám.

Ty sama jsi ženou líbeznou

a díky tobě již nevím, co je žal.

Radost chvílemi zůstala se mnou

a smutek stával opodál.

Ten smutek však pomalu ničí náš vztah

a říká opusť ji a zůstaň se mnou.

Jako vždy poslechnu - udělám ten tah

a ty ztratíš se v zemi nedohlednou.