Taši delé.

         Přicházíš z hor, ze země sněhů, slunce co pálí do mraků.

         Vyhrabej mě, prosím.

         Musíš to vydržet.

         Už nemůžu.

         Musíme přinášet oběti. Modli se.

         Budu se modlit za déšť. Ty se modli za mne.

         Kde řeky se rvou o kámen z břehů a duše lítaj na draku.

         Vidím ho.

         Blouzníš.

         Vidím déšť. Je vysoký jako nebe, kolem krku má řeku, je bez rukou.

         Nech toho. Soustřeď se na modlitbu.

         Budu se soustředit, ale ty mu najdi ruce.

         Přicházíš z hor, ze země sněhů, na střeše světa usínáš.

         Neviděl mě. Musíš mě vyhrabat. Dohoním ho.

         Nemohu. Nesmím.

         Zezadu vypadá nižší. Má ruce, ale nemá řeku. Asi se hněvá.

         Nevysiluj se. Odpočívej v modlitbách.

         Budu odpočívat, ale ty mi slib, že na mne nezapomeneš.

         Já vím každý tvor zná soucit i něhu, jenže ty dlouho se neozýváš.

         Prší, maminko prší. Konečně déšť, Bůh se smiloval.

         To ne Bůh, ale osmiletý chlapec zahrabaný po krk v písku nekonečného sucha, to on se smiloval.