Konec bez začátkků

     Když přišla, už tam byli všichni. Seděli okolo ohně, pekli si maso, pili pivo. Kolovala flaška s rumem. Přisedla si. ON seděl kousek od ní. Probírali všechno možné. Bavili se.

     Za chvíli, teda možná to byla dlouhá doba, ale ten čas neúprosně letěl, se většina očí zúčastněných leskla alkoholem. I hlasy nabíraly na síle. Přisedl si. ONA se podívala na hodinky. Už nemá moc času. Bude muset jít. ON vzal z ohně hořící klacek a zapálil si cigaretu. Plamen mu ozářil obličej, oči se leskly. Pramen vlasů mu sklouzl ke rtům. Vypadal jako...jako anděl. Věděla, že na něj nezapomene. Takhle jí zůstane v hlavě. A v srdci. Asi navždycky.

     Zvedla se. ,, Musím už jít. "

     ,, Ne, nechoď ," krásně se usmál. Tak, jak to uměl jen ON. Postavil se a objal ji. Pevně. Opětovala ten stisk. Políbil ji na tvář. Hledal její rty. Našel je.

     Nevěděla, jak dlouho se líbali. Zatočila se jí hlava. Ale pak si uvědomila, co se děje. Uvědomila si, že takhle to nechtěla. Byl opilej. A ONA ne. Kdyby byla, snad by to bylo jinak. Snad by zůstali spolu. Aspoň tu jednu noc. Věděla, že ON by si ráno nic nepamatoval a jí by zbyla jen výčitka. Věděla, že ON tohle udělal už  mockrát. A věděla, co musí udělat ONA. Jemně se mu vyvlíkla.

     ,, Já fakt musím. "

     Neodpověděl. Jen se snažil jí znovu obejmout. Nenechala se.

     ,, Ahoj. Měj se! " a zmizela ve tmě.

      Cestou domů si vše znovu přehrávala. A ptala se PROČ? Tohle si moc přála, ale jinak. Vnucovala si, že je jí odpornej. Ale věděla, že to není pravda. Chtěla na něj zapomenout. Zbytečně.

     Za pár týdnů ho potkala. Choval se, jako by se nic nestalo. Čekala to. A co vlastně chtěla? Vážně to nic nebylo. Aspoň pro něj.

     Kdykoliv potom byla na tom místě, zastavila se a vzpomínala. Vzpomínala na něco, co nezačalo. Vzpomínala na to, co skončilo.Vzpomínala na tu tvář ozářenou ohněm. ,, Je to pryč, " říkala si. Nikdy nezapomene. Nemůže zapomenout.