Cháska

            Přesně v šestnáct nula nula místního času na svých tělech pocítili nával pozitivních vibrací. Rozradostněle po sobě pomrkávali a plni nevýslovného štěstí obraceli zraky k nebi, odkud se snášelo skromné plavidlo z Vesmíru.

            Takřka současně s měkkým dosednutím na Zem, se z boku lodě vysunula malá dvířka a z nich byl vyhozen provazový žebřík. V otvoru se objevily tři postavy. Nejmenší z nich byla evidentně jakási obdoba doktorky. Druhý byl zřejmě zapisovatel, který měl provádět identifikaci a odškrtávat lidi ze seznamu. Třetí byl mohutný ?otrokář?, se svítivě žlutou laserovou pistolkou u pasu. Dal si ruce v bok a prohnul se v pase. ?Tak jsme tady,? prohodil ke kolegyni.

            Lidé otupěle hleděli na miniaturní kosmický koráb a ostražitě naslouchali pískotu, který vycházel od jedné z postaviček ve dvířkách, kterými by prostrčili sotva násadu od koštěte.

            ?Tak abychom začali,? vypískla doktorka. ?Namátkou je miniaturizujte jednoho po druhém a posílejte mi je sem.?

            ?A neměl by nejdřív pronést nějakou řeč?? usoudil zapisovatel.

            ?No ano, měl byste jim něco říct, třeba ať se tak netlačí, nebo, že jsme rádi, že je vidíme, ne??

            ?Podívejte,? spustil otrokář, ?podívejte se třeba na támhleten páreček.? Všichni hleděli na dva mladé lidi ve žlutých tričkách vesmirnilide.cz. Dvojice pozemšťanů tupě oplácela skýtanou pozornost širokým, uvědomělým úsměvem. ?Připadá vám tohle jako to, na čem jsme byli domluveni??

            Doktorka se zapisovatelem hleděli na žlutá trička, pak na velitele.

            ?Nebo támhle,? pokračoval otrokář, ?vidíte v jeho pohledu něco jiného než lásku? Ten hoch je, no, co je? Vy máte seznam.?

            Zapisovatel se zahleděl do seznamu. ?Žádný takový tu není, zřejmě podvodník.?

            Otrokář postoupil k okraji a zahleděl se na dav vesmírných lidí. ?Kde jsou vědci? Kde jsou umělci?? vyprávěl teatrálně. ?Copak tohle je všechno, co nám Země nabídne? Tihle zoufalci mají být našimi slíbenými spojenci? Jak? Jak nám chtějí pomoci, když jim z očí šičí jen tupá láska? Nechce se mi ani věřit, že toto jsou ti, kteří řídí tuto nádhernou planetu. Že tito zesláblí jedinci dokázali vymyslet a řídit tak dokonalý komunikační systém. A to jsme si mysleli, že jsme konečně narazili na inteligentní rasu. Vše nasvědčovalo tomu, že se naučíme novým věcem a získáme cenné spojence při objevování vesmíru a zatím tu hledím na stádo tupých ovcí, které?.hmf!? otrokář si znechuceně odfrkl. ?Odlétáme.?

            A zatímco se lidé na zelené louce vzpamatovávali z výpravného pískotu, který vycházel z té maličké lodi, kterou se chystali opustit svoji rodnou planetu, nastartovali mimozemšťané fotonické motory a vzlétli zpět ke hvězdám.

            Epilog.

            Když se velitel kosmického korábu uvelebil zpět ve svém kapitánském křesle, otevřel lodní deník a připravil se k napískání dalšího záznamu. Nejdříve se však otočil k důstojníkovi.