MHD

Každý den se musím do školy dopravit a od toho je zde MHD – Městská hromadná doprava. Myslím, že už z názvu je patrné, že jde o HROMADNOU přepravu. Je to tak, autobusy jsou věčně přecpané a není v nich místo ani na pořádné nadechnutí. <br>

   Ten každodenní boj o místo začíná už na zastávce, kde se snažím stoupnout na místo, o kterém si myslím, že bude u dveří, když autobus zastaví. A jelikož pokaždé takové štěstí nemám, tak se musím rychle přesunout tam, kde dveře budou. Nejsem sám, kdo se přesunuje z tipovaných míst, a tak už tady se začínám dost tlačit. Když se dveře otevřou, přichází dost těžká chvíle: pokusit se co nejdříve dostat do dveří, ještě před důchodci, kteří bez milosti svými hůlkami tlačí do všeho kolem a jejich shrbená poloha jim dovoluje všechno prorazit nejdříve hlavou. Řeknu vám, že taková rána od důchodce nejdříve holí do nohy a potom hlavou do břicha je opravdu bolestivá. Když už se dostanu, pokud možno bez bolesti, do autobusu, tak zdaleka nemám vyhráno. <br>

   Vyhráno bych měl, kdybych sehnal místo k sezení, jenže žádné volné není, protože na nich sedí buďto rychlejší ... ne, to není to správné slovo, ti průbojnější důchodci. Nebo malé děti z předešlé zastávky. Takže mi nezbývá nic jiného, než se snažit nepřestat dýchat a přemoci tlak, který na mě působí ze všech stran. <br>

   Když se mi náhodou podaří ukořistit volné místo, tak pořád sedím ve strachu, že přijde někdo, komu se moje místo bude natolik líbit, že mě z něj větou:“Pusť sednou starší.“ někdo dostane. Sice mají pravdu, ale tohle říkají důchodci, kteří nikam nespěchají, takže by si klidně mohli vybrat jiné spojení, které není tak přecpané, jako to ráno, kterým musím jet, abych se dostal do školy. Otázkou je, proč důchodci tímto spojením jedou. Jde jim snad o to se pořádně pomačkat, jako to dělají někteří puberťáci v blízkosti pěkné slečny. Nebo jim jde o to nebýt sám. Pravděpodobnější je ta druhá možnost. Ani bych se jim nedivil, ale je to od nich dost bezohledné. <br>