Plachetnice

Modrá noc
Písek ti protéká dlaněmi
Bruslíme na ledě
Pokrytém listy
Rozbíjejí zrcadla a
Náhle jsou sami
Kolem nás
Lucerny na stromech
Tvůj písek ve vlasech

***

Tak tahle básnička je stará asi rok a půl a pocházi z dob kdy se můj první vztah tak krásně rozvíjel. Bylo to pěkný..dnes se rozvíjí ještě víc.

A taky svítilo slunce a měl jsem sebou svýho skvělýho kamaráda a kytaru a cigarety. A jak jsme tak šli tak jsme stihli probrat spoustu věcí. Klasická debata na pomezí politiky a filozofie. Holky a hudba. A svítilo slunce..sundal jsem si boty a zjistil jsem že asfalt pálí.

A bylo mi dobře.

A slunce se

                     zahalilo

                                   ( ovšem to je jenom taková metafora )

to co jsem se dozvěděl mě bude mrzet ještě dlouho..

..hodně dlouho. Protože TOHLE bych fakt nečekal.

HAJZLE

***

A když jdu zpátky

tak se slunce odráží od toho

proklatýho asfaltu

který mi spaluje chodidla

a mám docela smutnou duši

protože

tohle jsem opravdu nečekal.