Měsíce proměny

...a tme pohltila jsoucno tepající...

Dorůstajíc před očima, v úplněk se změní záhy, je již světlo mezi Nima, kuželem se točí zády. Srpkem značí přechod v fázi, kdy teplo v duši rozprostí se, prorůstá do černé sazi, přestupků nedopustí se. Zlatá koule oko trápí, mráz a úzkost vchází do nás, za měsíc se zpátky vratí, neb podsvítí nám cestu zas. Zastřel ho však Slunce závoj, zatměním se odměnil, jako kdyby malý předvoj, záři všechnu pohltil. Tonouc v šeru dál si pluje, Slunce touhy odráží, v beztíži se pohupuje, s lehkostí se povznáší. Dotýká se Večernice, sní o polibku po ránu, pozvání od Polednice, má po obědě na kávu.

---