Kryštofovi

Stal jsi se mojí drogou

a možná něčím víc.

Stal jsi se věcí novou,

dám Slunce za měsíc.

Stal jsi se hvězdou ve dne,

těžko teď hledám rým

a tvář mi z toho bledne,

nejím, nespím a bdím.

Stal jsi se světem, co volá,

po bližším prozkoumání,

duše mi žije jen zpola,

rozum nic nezachrání.